Vítejte ve dračím světě

Vánoce

Vánoce … jak magicky to zní!? Přesněji, jak magicky to zní, když to někdo řekne s náležitým patosem. Z toho slova zavoní pohoda, závěje sněhu, stromeček, purpura … dárky. Jako dítě jsem je miloval.

Jenže to už je dávno. Někdy ve čtrnácti jsem pocítil, že už je vůbec neprožívám jako dřív, a v šestnácti už mi přišlo vrcholně trapné, když uštvaná máti nosila večeři na stůl, za nímž seděl tatík, který měl co dělat, aby se udržel ve vzpřímené poloze a vůni jehličí přebil smrad z cigaret. Tehdy jsem pochopil, že to všichni jen hrají. Ochotníci bez talentu, kterým chyběli diváci. Ptal jsem se, proč to dělají. Nedokázali mi odpovědět.

A dnes jsem to já, kdo se učí nazpaměť vánoční texty a před zrcadlem zkouší grimasy. A proč? No přece kvůli dětem! Ale né, myslím to samozřejmě obrazně, ale zase tolik nepřeháním.

Dárky. Věc, která je na Vánocích to největší lákadlo. Dárky, které však nikdo nenaservíruje oknem, nebo dokonce komínem, a nenaskládá pod stromeček jakoby zázrakem. Někdo musí vymyslet, jaké dárky komu přijdou, a hlavně pak musí někdo jít a pořídit je. O tom, že je třeba je i zaplatit, raději ani nebudu mluvit.

A tak jsem od samého rána lítal po městě a vyzbrojen seznamem, kterým mě vybavily mé děti, vymetal obchody a hledal, co koupit. On, kdyby to alespoň byl seznam, kterého se dá držet. Jenže kde jsem měl sehnat pandu? Samozřejmě živého. To s akváriem plným rybiček by takový problém nebyl, ale já vím, že bych se o ně stejně musel starat já. Navíc bychom ho neměli kam dát. Žádný takový, rybičky nepřipadaly v úvahu!

Další položka na seznamu – zaklapávací počítač. No to určitě! Ještě se to neumí ani podepsat a už by to chtělo svůj facebookovej profil.

Dál jsem to nedočetl a nadvakrát přeložený papír strčil do kapsy. Nedá se nic dělat, podívám se na nabídku, třeba mě napadne nějaký geniální nápad, co komu koupit, říkal jsem si. Ale ouha! Hračkářství bylo zavřené a knihkupectví taky. Půl deváté a otvírá se v devět. Lidi, co blbnete? Vždyť Štědrej večer je už za tři dny! Kdy si myslíte, že to má jeden kupovat? Hele, támhle je něco otevřené. Sláva, zachrání mě Ťaman! Tak co tu máme? Plastové pistole, nasraně se tvářící transformery, policejní brýle, obušky, pouta … tanga. Hergot, nevlezl jsem do špatnýho obchodu?

Ne, tak takhle to taky nešlo. Vyšel jsem zase před obchod a vytáhl zmačkaný papír s přáními svých dětí. Skoro na konci seznamu měla má prostřední dcera položku, která mě konečně potěšila - plyšového draka. To by snad neměl být problém.

Jenže byl. Celé čtyři hodiny jsem běhal po obchodech, sehnal jsem skoro všechno, ale na dračího plyšáka jsem nenarazil. Plyšové bylo kde co, dokonce i mrkve, ale draci se dělali asi jenom gumoví. A zrovna tohle bych jí splnil tak strašně rád!

„Pane, nechcete dračí vejce?“ Vedle mě stál starší chlápek v šusťákové bundě a křenil se na mě úsměvem profesionálního obchodníka. Mohl jsem si ho sice prohlédnout velice zblízka, ale popsat bych ho věru nedokázal. Naprosto tuctový a nevýrazný typ. Jestli byl on sám nezajímavý, tak to, co držel v ruce, představovalo pravý opak. Oválná věc přibližně velikosti kuželníkové koule bílé barvy s hnědým kropením.

Ani jsem nestačil odpovědět, prostě mi ho vstrčil do ruky. Bylo těžké a teplé. Převalil jsem ho z dlaně do dlaně. „Kolik za něj chcete“

„Tisíc!“

Pousmál jsem se. „To je trochu moc. Z čeho to je? Pštros?“ Nebyl to žádný model, tím jsem si byl jist.

„Ne, vždyť říkám, drak!“ usmál se zase. „Berete?“

Nadzvedl jsem obočí a znovu se na tu věc podíval. Nejsem dnešní, jasně, že to byl podfuk, ale tomu chlápkovi se muselo nechat, že mě trefil přímo na komoru. Představil jsem si, jak tohle najde moje dcerka pod stromečkem. „Nezlobte se, ale …“ Zvedl jsem oči.

Chlápek byl pryč. Stál jsem uprostřed rušné ulice, v jedné ruce přeplněnou tašku a v druhé … poslední dar.

---

Nadával jsem si za to, ale nedokázal jsem si pomoct. Když jsem skládal zabalené dárky pod stromeček, to vejce jsem tam nedokázal nepřidat. Pečlivě jsem ho uložil mezi ostatní balíčky, zapnul elektrické svíčky a odešel do kuchyně, kde se všichni chystali na večeři.

Teď konečně jsem si mohl tu atmosféru vychutnat. Všechno hotovo, všechno připraveno. Jestli někomu nezaskočí kost, v klidu dojíme a děcka se nedočkavě vhrnou do pokoje, aby se podívala, co jim letos Ježíšek nadělil. Ježíšek, nebo Dračíšek? Páni, takhle jsem se na rozbalování dárků opravdu dlouho netěšil. To bude divení! Jen aby se o to dětičky nehádaly. Druhé takové vejce bych sháněl asi ztěží. Tohle budou po dlouhé obě opravdu ty pravé Vánoce s tím pravým překvapením!

V tu chvíli, se z vedlejšího pokoje, do mlaskání mých ratolestí a tichého cinkání příboru, ozval zvuk, jako když praskne silná skořápka …

KONEC