Vítejte ve dračím světě

Zákeřná láska

Žebřiňák pomalu kodrcal na hrbolaté cestě. Nové podkovy skřípaly o velké kameny. Kočí, rozvalený na kozlíku, jen tak tak zvládal vyrovnávat kolébání vozu. Ospale koukal na koňský zadek před sebou. Bylo strašné dusno. Z vnitřní kapsy bruncleku vytáhl malou lahvičku, přihnul si a zaklel: „Hýbni sa, gramlo!“ a svůj příkaz doplnil prásknutím biče. Povoz to nijak neurychlilo.

Jura odehnal dotěrnou mouchu. Jen stěží překonával zvolna polevující kocovinu. Sakra, jak jsem se sem jen dostal, uvažoval, já, synek největšího sedláka v okolí!? Je sobota, mohl jsem dělat cokoliv: courat po trhu, řečnit s kamarády, nebo se celý boží den povalovat někde na mezi. Místo toho se tady vleču kotárama s přetíženou károu.

Vozka zhnuseně odplivnul. „Vláčíš sa jak zpitý!“ houknul na koně a švihl ho bičem.

Jak se mi to, sakra, mohlo stát? Jura skřípal zuby. Jak?

Byla to však jen řečnická otázka. Věděl to až moc dobře.

---

O pátečním večeru bylo v hospodě veselo. Cimbálka vyhrávala, až praštělo ve stoletých stropních trámech a jedna runda stíhala druhou. Jura s kamarády seděl u nejlepšího stolu a výborně se bavil.

„Ogaři, dostanu každů. Na kerů cérku ukážete, bude moja!“

„Nó,“ protáhl nevěřícně Kuba, Jurův druh nejbližší. „Tož ťa vyzkůšáme!“ Zapátral očima v našlapané krčmě. „Tam tů.“ ukázal přes improvizovaný parket plný tanečníků. Vedle malého okénka, opřená o zeď tam stála vysoká dívka. Nebylo možné si jí nevšimnout. Její tmavě zelené šaty se šněrováním zářily v záplavě červených fěrtochů a modrotiskových sukní ostatních dívek v sále jako smaragd. Zároveň všem okolo jednoznačně ohlašovaly, že jejich majitelka není místní a nepochází ani z blízkého okolí.

Jura si přeměřil určený cíl znaleckým okem. „Tož o co?“

„O flašu borovice!“

Jura přikývl, vstal a popotáhl si perleťovou kotulu.

Dral se mezi tanečníky směrem k dívce. Věřil si. Byl dobře rostlý a osobní přitažlivost mu zvyšoval i nemalý majetek, kterým disponoval jeho otec. Obyčejně mu stačilo jen mrknout a děvčata byla ochotná udělat pro něj prakticky cokoliv. Přesto mu před cizí dívkou trošku poklesla kolena.

„Zdravím ťa, já su Jura Pernica. Pudeš se mnů na gulané?“ řekl navenek sebejistě, ale uvnitř byl rozklepaný, jako by takhle na nějakou dívku promluvil poprvé. Zblízka se mu cizinka zdála trošku starší. Spíš mladá žena, než dívka. Uvědomil si, že její věk vlastně není schopen odhadnout. Každopádně však byla velmi krásná. Dlouhé havraní vlasy nosila rozpuštěné, což v místním kraji vůbec nebylo zvykem. V ruce si točila zpola vypitou sklenkou vína a usmívala se na něj. Byl zvyklý, že se na něj holky usmívají, ale spíš zasněně. V černých očích téhle ženy, bylo spíš pobavení a ironie.

„Velice ráda.“ Odložila skleničku na nejbližší stůl.

Jura odvedl svoji partnerku před muziku, hodil do cimbálu měďák a poručil si. Původně se domníval, že bude muset svou tanečnici vést a přímo při tanci vysvětlovat, co má dělat. Jenže se ukázalo, že místní zvyky velmi dobře zná a gulané ji nedělaly ani ten nejmenší problém.

Když se točili v držení, naklonila se k němu a řekla: „Víš, že tanec je vertikální vyjádření horizontální touhy?“

„Co?“ vyvalil na ni Jura oči.

Jeho partnerka zvrátila hlavu dozadu, až se jí dlouhé vlasy ometaly kolem zadku a vesele se zasmála. Potom se zase naklonila blíž. „Pojď někam, kde je víc klidu. Vysvětlím ti to.“

Opustili sál za veselého halekání Jurových kumpánů.

---

Jura, se svíčkou v ruce, vstoupil do malé komůrky. Hostinský ji draho pronajímal hostům, kteří potřebovali přespat. Vybavení bylo prostinké. Malovaná skříň, truhla, jedna židle a postel.

Jeho průvodkyně na nic nečekala. Přitiskla se k němu a vášnivě ho políbila. Přitom mu přejela rukama přes prsa a obratně mu sundala brunclek. Jura jí rozvázal šněrování. Stáhla si krátké rukávy svých šatů a nechala je volně spadnout na zem. Jura vyjeveně hleděl na její nahé tělo, které zdobilo podivné tetování znázorňující hada. Jakoby se jí plazil z pravého stehna, obtáčel jí boky a pak se zas spouštěl k zemi po levé noze. Něco podobného jaktěživ neviděl, ale neměl mnoho času na obdiv. Jeho partnerka mu pomohla rozvázat dlouhý, vybíjený opasek a stáhla mu plstěné kalhoty.

Juru podvědomě napadlo, že něco není v pořádku. Děvčata mu obvykle padala k nohám, ale tempo při svádění vždycky udával on. Kdežto teď se mu zdálo, že je to naopak. Dráždilo ho to a ještě víc rozpalovalo. Ať však dělal cokoliv, jeho partnerka byla vždy o krok před ním. Ležel najednou v posteli na zádech úplně nahý. Ona na něj obkročmo vyskočila. Dlouhé černé vlasy ho pošimraly na obličeji. Dívka se protáhla jako kočka a přitiskla se k němu klínem. Potom se narovnala a s rukama opřenýma o jeho břicho se začala zvolna pohupovat.

Jurův vztek se pomalu rozpouštěl v rytmu toho milostného tance, až zmizel nadobro. Pociťoval naprostou rozkoš, kterou mu zatím žádná jiná milenka nebyla schopna nabídnout. Ale bylo tam i něco víc; touha po ještě větším prožitku a zároveň hrůza, že by se ho měl někdy vzdát.

Jura zachroptěl: „Já ťa miluju!“

Ona se jen naklonila mírně dopředu, vzala něžně jeho ruce a položila si je na ňadra. „Vážně?“ zeptala se nevěřícně.

„Ano, udělám pro ťa, co budeš chtět. Třeba aj umřu!“

Dívka se najednou zastavila, podívala se mu do očí a medově řekla: „Tvůj život nechci, ale něco bys pro mě přeci jen udělat mohl.“ Mrštně seskočila. Pláclo několik kroků bosých chodidel, jak došla ke skříni. Otevřela ji. Uvnitř visel koňský postroj.

Jura se zvedl na loktech. „Co to je?“

Dívka se k němu otočila s řemeny v ruce.

„Klekni si na zem!“ řekla, skoro jako rozkaz.

Jura slezl z postele a klekl na všechny čtyři. Přišla k němu a nasadila mu ohlávku.

„ Co to děláš?“ zeptal se trochu nedůvěřivě.

„Uvidíš, bude se ti to líbit,“ pohladila ho po zádech a silně dotáhla řemen.

---

Jura se probudil s nepopsatelným pocitem právě prožité nirvány. Hlava ho sice bolela v důsledku zkonzumované slivovice, ale tahle skutečnost nemohla zaplašit ten slastný pocit z uplynulé noci. Protáhl se. Kolem vonělo seno. Otevřel oči. Byl ve stáji a malým okénkem sem pronikalo světlo začínajícího dne.

Jura vstal. Nad blaženými pocity se objevil nepatrný mráček tušení, že něco není, jak by mělo být. Jak jsem se dostal sem a kde je vlastně ona, pomyslel si. Chtěl se otočit, aby se pořádně rozhlédl, ale hlava mu cukla, jak ho zachytilo udidlo. Nechápavě zíral na železný kruh zapuštěný v boku kamenného žlabu. Chtěl se odvázat, ale nešlo to. Sjel pohledem níž a strnul. Místo rukou měl dvě šedobílé nohy zakončené kopyty! V návalu zoufalství se začal vzpínat a ržát. Dělal takový hluk, že si ani nevšimnul zavrzání stájových vrat.

Vzal ji na vědomí, až když stála vedle něj. Přestal se plašit a vyvalil na ni oči. Nejdřív ji ani nemohl poznat. Byla sice vysoká a štíhlá jako proutek, ale obličej měla plný vrásek a v černých vlasech prošedivělé prameny. Vesele se na něj usmála a rukou mu prohrábla hustou hřívu. Její dotek byl paralyzující.

„Ty můj chudáčku! Jsi nervózní, že je z tebe koník, viď?“ chlácholila ho. „Z toho si nic nedělej. Na, přinesla jsem ti něco na usmířenou,“ a nacpala mu do tlamy malé jablíčko. Jura z toho byl tak zmatený, že ho jen bezmyšlenkovitě zachroupal.

„No vidíš!“ poplácala ho po krku.

Stájí se rozlehlo dupání těžkých bot. Muž, který přišel, byl starší, vysoký, oblečený do tmavých vsackých kalhot a táhlo z něj.

„To je on?“ nečekal na odpověď. Obešel Juru a znalecky ho obhlédnul. Když se mu chtěl podívat na zuby, Jura ucukl.

„Potřebuju koňa na tah. Hřebec je mně k ničemu!“ houkl zamračeně směrem k ženě. Ta hladila Juru po skráni.

„Ručím vám za to, že bude jako beránek,“ otočila se tak, že mluvila skoro do koňského ucha. „Je to chytrý koníček. Ví, co by se mu stalo, kdyby nebyl poslušný.“

Jura na sucho polknul a mezi nohama ho začalo velmi nepříjemně svědit. Muž se ještě chvíli rozmýšlel, pak kývnul a oba si se ženou plácli. Když odcházela ze stáje, ještě se otočila a poslala Jurovi vzdušný polibek.

---

Prásknutí biče opět vrátilo Juru do reality. Vlekl vůz ještě hodnou chvíli do kopce, než se dostal do malého sedla se studánkou.

Jeho nový pán slezl z kozlíku, došel ke studánce a napil se. Ani ho nenapadlo dát vodu i koni.

Jen si utřel pot z čela a podíval se na Juru, který stál se svěšenou hlavou.

„Stejně ťa dám rači vymíškovat!“ řekl a odplivl si.

KONEC