Vítejte ve dračím světě

SLUŽBA VLASTI - Kapitola 4

Po tomto krátkém uvítání si kadety rozebrali poddůstojníci, rozdělili je na ubikace a vysvětlili jim denní program.

Dalibor se dostal na pokoj s dalšími devíti chlapci. Všichni byli sice z jednoho města, ale osobně neznal ani jednoho z nich. Po večerce si lehl na kavalec a snažil se moc nepřevalovat, protože při každém pohybu stará péra uvnitř strašlivě skřípala. Na hlavě ho svědily nedostatečně vypláchnuté úlomky ostříhaných vlasů. Soused schoulený na vedlejším lůžku tiše vzlykal a z druhé strany se k němu nesly útržky tichého rozhovoru dalších dvou spolunocležníků. Než usnul, zaslechl ještě úvahu nad tím, že tu zatím nebyl vidět ani jediný drak.

Budíček o půl šesté byl drastický a zahájil tím první z mnoha naprosto stejných dnů přijímače. Rozcvička sestávala většinou z dlouhého běhu. Jídlo na hranici poživatelnosti bylo založeno na syntetických proteinech a bylo stejné, ať už šlo o snídani, oběd nebo večeři. Hlavní náplní dne však bylo hlavně cvičení a výuka.

V ústředním posádkovém baráku bylo několik učeben a přednáškový sál. Tohle a organizace školy bylo Daliborovi dobře známé z gymnázia. Jen učitelé měli vojenské uniformy a vše probíhalo více formálně. Přednášky se týkaly převážně použití zbraní a zdravovědy, ale i základní etologie draků, anatomie a principů aerodynamiky. Zdaleka největší důraz byl však stále kladen na stranickou výchovu a upevňování hrdosti, jak to nazýval hlavní politruk a předseda místního branného klubu.

To vše bylo sice od armády očekávatelné, ale ani po čtrnácti dnech nikdo draka ani nezahlédl. Při cvičení na letišti nacházeli tu a tam otisky dračích noh, a někdy v noci bylo možné zaslechnout podivné hrdelní zařvání, ale nikdo zatím nezavadil ani o dračí šupinu.

„Vzadu, jak je servisní sklad, je další plot a brána,“ vypravoval jednoho večera při sledování televize ve společenské místnosti vojín Kuřka. „Byli jsme tam s klukama pro nový rozdělovače do auťáku. Jen jsem tam nakouk, ale je tam vysokej násep, takže tam není nic vidět, ale jsou tam taky nějaký baráky. Cítil jsem takovej divnej smrad. Říkám vám, jsou tam!“

„Proč nám je ale neukážou?“ ozval se Trtílek rozvalený v ošoupaném křesílku. „Přijímač bude za chvilku u konce a nikdo z nás ani neví, jak na ně sednout.“

„Kdo ví, co tam vzadu je,“ přidal se další vojín. „Včera v noci na hlídce jsem zaslech, jak tam zastavuje vlak. Musí tam být samostatná větev kolejí, protože skrze nás to nejelo.“

Den na to se Daliborova jednotka vracela z dopoledního výcviku. Naháněli imaginárního diverzanta, takže každý naběhal asi dvacet kilometrů a všichni toho mělo tak akorát dost. Klusali na nádvoří a všichni se viděli ve sprchách a jak si užívají polední pauzy, když se ozvalo zařvání a přes střechy jedné z kasárenských budov přeletěl stín.

Přímo doprostřed execíráku dopadl drak.

Slovo přistál se pravdu moc nehodilo, protože i když divoce mával křídly, praštil sebou o zem a ještě se dvakrát překulil. Připomínal tak spíš obrovský chumel nohou a křídel tlukoucích kolem sebe.

Dalibor byl tím pohledem tak fascinován, že ani neslyšel, co na ně řve jejich velitel. Jen stál a koukal na tu scénu jako vystřiženou z nějaké noční můry.

Na nádvoří smykem zastavily dva džípy a z nich vyskákali chlapi se sítěmi a bolasy. A přibíhali další.

Drak se konečně překulil tak, aby se mohl postavit na nohy. Opřel se o okřídlené přední končetiny a zavrtěl hlavou, jako by z ní chtěl vytřást bolest. V ten moment si všiml skupiny bažantů znehybněných šokujícím setkáním. Zařval a vyrazil směrem k nim. To už ale vzduchem zasvištěla první bola a omotala se mu kolem zadních noh. Drak se zapotácel.

Dočasných pout si však nevšímal a sápal se dál k mladým vojákům. Skučel a přitahoval se předníma nohama stále blíž. Lovci se ho snažili obklíčit a házeli na něj další lana a sítě. Byli dobře sehraní, takže drak za pár okamžiků vypadal jako klubíčko nití a oni kolem pobíhali jako pavouci a utahovali volné konce.

Dalibor nemohl odtrhnout pohled od jeho velikých očí, které se dívaly přímo na něj, a i když věděl, že draci nemají schopnost výrazu, byl si jistý, že na něj hledí prosebně. Pak dostal šťouchanec od svého velitele a musel se schovat s ostatními do nejbližšího baráku, takže už neviděl, jak celý lov dopadl.