Vítejte ve dračím světě

avatar
OBRÁZKY► TEXTYFOTOGRAFIETVORBA

DrageaMoonglare: Sama

poezie, 09.08.2010

Ležela sama, chtěla letět pryč,
jenže nemohla,
ležela tu sama.

Sama na kraji jeskyně,
čekala až z ní život vyprchá.
To co jí ten vrah udělal,
se jen tak nenechává.

Ležela tu tak sama,
s potrhanými křídly a mečem v těle.
Ležela sama, slzy jí tekly z očí,
čekala, až se kolo jejího života dotočí.

Sice nemohla, ale chtělo se jí řvát,
mohla jen čekat, až život její dohasne
a tiše plakat.

Copak drakobijci nemají city?
Oni snad nic necítí,
když probodnou dračí tělo mečem svým,
a oni se je snažíme uprosit vzlykem svým srdceryvným.

Ten člověk, co zničil jí život,
si zaslouží odměnu od svého krále,
ale za cenu jiného života,
života, který teď pomalu dohasíná,
a naděje, že se drakokobijci někdy napraví, odumírá.

Ano, opět jedna ze starších a depresivnějších. Já v té své tvorbě snad nenajdu nic veselého...
Mám dojem, že jsem to psala, když jsem byla už nějak dost dlouho nemocná a opravdu mě to nebavilo:-D (to určitě znáte). No a cítila jsem se jak ta dračice připíchnutá mečem (akorát já k posteli)...