Vítejte ve dračím světě

Rozmluva s měsícem

Dech se mi ztrácí, já v sen chtěl bych jít,
srdce však pláče, chce k měsíci výt.
Všechen svůj žal, všechnu svou bolest
pohřbil jsem v sobě, ach měsíci pověz.

Jak jen bych měl, svou cestu dál vést
Když pohasla záře, všech nebeských hvězd.
Když z mračen černých, dlouho již neprší,
Když svírá se okolo, snad i to ovzduší.

Zbylo jen málo a možná i nic,
tak mi teď prozraď, kde měl bych vzít víc?
Tak mi teď řekni, kdo má mi dát sílu,
když střepů je tisíc a já nemám páru,
co s nimi si počít, takhle sám mám.

...

Tichá je noc, odpověď žádná,
žíznivý tulák, dál tedy strádá.
Nový den pomalu, přináší zář.
Možná i naději, však za co mě máš?

Hlupák? Ano, to jsem!