Vítejte ve dračím světě

Slunce za obzor zapadající
hoří jak láska a tisíce svící.
Šumění lesů údolím zní
a louky se nemohou dočkati žní.

Řeky jak vlasy hor rozpuštěné.
Mraky do modře lehounce zapuštěné.
Tichounké šeptání motýlích křídel,
hlasité volání z ptačích bydel.

Pomalu zarůstá hlíněná cesta,
tráva ji obléhá jak přírodní vesta.
Kdo však vládne tomuto světu,
kde se lidská ruka nedotkla květu?

Draci zde hlídají tajemství stará,
mnohá pravda zde krajinou vála.
Tak čistá zůstává mysl dětská.
A musíte uznat, že je opravdu hezká...