Crateris: Nechť je vám hlína lehká

V peří ukrytý žal,
v srsti skrytý smutek,
tu bolestí by jeden řval
a tu zas raději pryč utek.

Jak střepy zabodávají se hloub
vzpomínky, chvíle a okamžiky.
A zvuk slzy jak vrzající kloub
přehlušuje tiché suché vzlyky.

Chybí mi. Strašně moc.
Každý vzpomínka na ně bolí.
A když přejde osamělá noc,
tiché vzpomínání volím.

Nechť je vám hlína lehká.

Tak jsem se rozhodla si udělat sešitek na zakázky, a v jednom z potencionálních adeptů jsem objevila asi čtvrt roku starou básničku. Skřípe tam jak melodie, tak rytmus... Ale přijde mi mnohem osobnější, když ji nechám nezměněnou, v původní verzi. Myslím, že tak jdou z té básničky mnohem lépe cítit emoce, které jsem cítila.
Básnička pro všechny mé domácí mazlíčky, kteří už umřeli... Takže: Lórinko, Bertinko, Žofinko, Píďalko, Pepíčku, Sněženko, Udato, Bojínku a Ferdo... Nechť je vám hlína lehká...