Vítejte ve dračím světě

Prolog

Ozvalo se cvaknutí dveří. Maxwell byl po náročném dni konečně doma. Řádně si očistil boty o rohožku a mírně povolil kravatu. Když zavadil pohledem o kalendář, vyloudil ze sebe povzdechnutí. Dva měsíce a tři dny. Jeho myšlenky se vzápětí přesunuly na jinou kolej, když si uvědomil, že je v domě až na zvuk kyvadlových hodin po dědečkovi hrobové ticho.

Možná spí, to dělá poslední dobou často, pomyslel si Max. Ale nebyl si úplně jistý. Šel do ložnice, doufaje, že ji tam nalezne, v bezstarostném spánku. Postel však byl prázdná. Znepokojeně se vrátil zpět na chodbu. „Beth? Už jsem doma,“ zavolal. Nic.

Náhle uslyšel podivné cinknutí něčeho kovového o dlažbu v koupelně a s tímto zvukem mladého muže polil studený pot. Prudce otevřel dveře. Spatřil tam to, co mu tolik nocí nedalo spát, jeho nejhorší noční můra.

Nedbal na to, že bude mít kalhoty obleku zašpiněné a klesl do tratoliště krve na podlaze. Jemně uchopil mladou ženu zhroucenou u zdi, přitiskl ji k sobě. „Beth...“ promluvil k ní vyděšeně, celý se chvěl.

„Maxi... můj jediný,“ zamumlala slábnoucím hlasem Beth. Stiskla si levé zápěstí, z hrozivé řezné rány na něm se Maxwellovi udělalo mdlo.

Maxwell ji políbil, do očí se mu hrnuly slzy. „Jak jsi jen mohla?“

Umírající žena na něj pohlédla nepřítomným pohledem. „Život bez něj pro mě nemá smysl. A nic, nic v celém světě by mi jej nikdy nenahradilo, i když jsi doufal, že to spolu zvládneme.“ S těmito slovy se její tělo uvolnilo. Ztratila vědomí.

V tu chvíli už Maxwellovi tekly z očí horké slzy. Tiše tam klečel, vzlykal a poslouchal slábnoucí tlukot srdce své manželky. „Nikdy na tebe nezapomenu,“ zašeptal.

To tě odnaučí neposlušnosti... uvědom si, že kdybys byl býval uposlechl, nic z toho se stát nemuselo, ozval se odnikud chraplavý hlas. Mladý muž vzhlédl.

Tato věta mu vehnala znovu slzy do očí. Jeho srdce se sevřelo bolestí a zhroutil se na podlahu vedle chladnoucího těla...