Vítejte ve dračím světě

Kapitola 5. Slzy, noční můry a jedna láhev

Noční můry. Název označující nepříjemné, zlé sny. Dokážou vás polít pěknou dávkou potu, rozbušit srdce k prasknutí, případně probudit. Někdy se zahánějí snadno, někdy vás tíží celou noc. Někdy jsou pravdivé, jindy zase ne. Přinejmenším vás vyděsí či rozpláčou. V dosti případech dávají smysl a končí špatně, pokud nějaký konec mají. Dvě z nich Alici s Katy pěkně vyděsily, a dokonce i rozplakaly.

Alice a Katy se najednou ocitly před zámkem Asgard, potaženým černým suknem. Všimly si, že mají černé korzetové šaty s balónkovými rukávy, černé střevíce a vlasy svázané do drdolů. Rozhlédly se. Všude kolem nich stála Ásská rodina, rovněž v černém oblečení. Někdo zemřel. Thor. K rakvi přišla třesavými kroky žena, v níž poznali Sif, otřásající se pláčem. Deimos ležel zhroucený opodál a z fialových očí mu kanuly zlaté a stříbrné slzy. Náhle zazněla melodie se slovy písně, kterou Alice s Katy moc dobře znaly:

„Hele, už mu hrají Kopce u pramenů řeky Tyne...“ řekla Katy a obě dvě se taky rozplakaly.

Ocitly se náhle na jiném místě. Tentokrát tam byl už náhrobek. K němu vrávoravými kroky došel Deimos. Pár vteřin stál, poté zařval jméno svého přítele a začal padat na náhrobek. Jakmile dopadl, ozvalo se zaduněmí hromu a drak vydechl naposledy...

Druhá noční můra byla podobná jako předchozí, ale Tór stál mezi pozůstalými. U rakve spatřily vlka, neznámou dívku a neznámého, mladého draka o třetinu menšího než Deimos. V rakvi byl... Loki!

A opět náhrobek, mrtvý drak...

„Neeeee!!“ zaryčely.

Uvědomily si, že to byla jen noční můra. Ale pěkně děsivá. Obě dvě měly na tvářích zbytky slz a slyšely tu melodii. Vycházela z CD přehrávače na stole, jako by se sám od sebe zapnul.

Katy vstala a vytáhla šňůru přehrávače ze zásuvky. Poté se odplazila zpátky do postele. Pohlédla na hodiny. Půlnoc, temná a tajemná. Co asi pobíhá venku? A obě sebou plácly do postele a usnuly.

Akiho sangreist se pomalu plížil chodbami zámku. Následovala jej jeho manželka Geira, jediná žena, kterou za svůj krátký život miloval. Dopluli k jedné zdi.

„Myslím, že to je tady.“ zašeptal Aki a oba se proplížili stěnou.

Geira se pomalu rozhlédla. V postýlce spokojeně oddychoval Forseti – Baldrův malý syn. Baldr s Nannou spali v protější místnosti.

„ Jako obvykle, můj manžel si spletl pokoj!“ zavrtěla hlavou. „Je to asi ten vedle.“

Zase se vznesli a při přecházení Aki nevědomky prošel přes Baldra a poté zmizel ve zdi.

Baldr se probudil. Ten ledový závan vzduchu byl vážně děsivý! Fuj! Vstal a přišel k postýlce, jestli Forseti spí. Položil na něj ruku. Chlapeček zavrněl a malýma ručkama si pevně chytil otcovu dlaň. Stále spokojeně oddychoval. Baldrovi se na tváři rozprostřel úsměv a téměř se rozplakal. Asgarďani měli vždy pověst tvorů, kteří své děti a jeden druhého milují nade vše. Baldr měl tuto vlastnost výjimečně rozvinutou. Ještě jednou se podíval na svého synka, políbil jej na tvář a opět usnul.

Aki s Geirou se posadili na kraj Lokiho postele.

„Hodně vyrostl.“ povzdechl si Aki. „Můj Loki, kdybych byl naživu, zulíbal bych tě, objal a už nepustil.“

„Ach, právě se dozvěděl pravdu o svých rodičích. Je to smutné. A taky se poprvé zamiloval.“ pousmála se jeho manželka. Svého syna stihla jen pojmenovat a poté se přidala k Akimu. Kdyby nebyla levoboček, poloasgarďanka. Kdyby její nevlastní bratr nebyl tak krutý. Kdyby Aki nezemřel... ale pozdě šotka honiti.

Loki se probudil. Spatřil nad sebou dva sangreisty*, ti se rozplynuli.

Hrozí ti velké nebezpečí, hochu, tobě a tvým blízkým! Dávej si na sebe pozor. Ale pokud jsi syn Akiho, bratra Odinova, překonáš všechny překážky a vše zlé k dobru obrátí se... zazněla jejich slova.

Svítá. Ptáci zpívají, začíná nový den. I když bylo již ráno velmi teplo, mladého poloasgarďana střepala zima. Podíval se do zrcadla... ó hrůzo! Jedno oko mu zrudlo. Byl to pro něj hrozný šok. Přál si, aby je měl zase modré a mrknul. No tohle? Že by se mu to jen zdálo? Zasmál se, ale přitom mu z očí vytryskly slzy. Přistoupil k poličce a vzal do ruky malého draka, sešitého z různých kousků barevné látky. Měl svůj věk a byl už tisíckrát opravený. Prohlédl si jej ze všech stran. Na ocásku měl napsané jméno. Aki. Toto jméno v poslední době vídal nějak často. Jeho mozek si přerovnával vzpomínky a informace ze včerejšího dne tak dlouho, až přišel na tu snad nejšťastnější – Sigyn... Náhle se mu srdce rozbušilo a po tělě se mu rozléval nesmírně krásný pocit. Obrátil oči v sloup a spadl na postel. To probudilo Fenriho, který byl pod ní zalezlý. Jakmile uviděl co se Lokimu stalo, vyděšeně vyběhl na chodbu. Za chvíli za sebou vlekl Thora s Baldrem a přitom štěkal:

„Zešílel, zešílel, zešílel!!!“

„Co navrhujete, doktore Thore?“ zašklebil se Baldr.

Thor se posadil na židli jako skutečný doktor a začal. „Bratříčku Baldre, pište; Příznaky;“ prohlížel si Lokiho, který se mezitím třepal na posteli jako kdyby prožíval nirvánu. „Oči v sloup, silný třes ve svalstvu, zorničky rozšířené, drží si plyšáčka. Psychotest; Loki, řekni něco!“

„Vrr. Miláčku můj...“ zavrněl pacient dr. Thora a zasypával plyšového dráčka polibky.

Baldr škrkal na papír perem a přikyvoval.

„Diagnózu, prosím.“ řekl po chvíli rádoby doktor.

Bratříček chvíli přemýšlel a poté odpověděl. „Je to jasné, pane doktore; pacient je zamilovaný až po uši.“

Thor pobaveně povytáhl obočí. Vylovil z kapsy houkačku a pořádně na ni zatroubil.

Loki překvapeně nadskočil. Zorničky se opět zúžily a nad ním stáli Thor s Baldrem.

„Ulalá, někdo se nám tu zamiloval,“ zasmál se mladší z bratrů. „Tak povídej, jaká je ta tvoje slečna. Neboj, nám to klidně můžeš říct.“

A Loki jim povyprávěl o wyvernovi, o tom jak se poznali a všechno, co včera ještě zažil s tím úžasným tvorem.

„Máš nějakou láhev nebo něco podobného?“ zeptal se Týr Heimdalla. Strážce z Bílé věže seděl zabalen v plášti, klepal se zimou a na dredech se mu tvořila jinovatka. Jeho národ pocházel z polopouště Rine a chlad moc rád neměl.

„Jjo, mmám.“ a podával Týrovi láhev. „Nna cco jji ch-chceš?“

„Pošlu zprávu, pod támhle tím okénkem je i kousek moře.“

„Znám tě už od malička, ale nemyslel jsem si, že takový paličák na něco takového přijde“ podivil se Strážce. Normálně by na to přišel také, jenže s nízkou teplotou se mozek spíše soustředil na ohřátí těla než na vymýšlení plánů.

Týr odzátkoval láhev, vsunul dovnitř svitek pergamenu a prohodil jí mezerami ve mřížích. Když přelétávala nad příkopem, nestvůry zlostně zacvakaly čelistmi.

Alice s Katy vystoupily na zastávku. Vracely se od veterináře (který měl mimo jiné velmi výstižné jméno Leon Berger) s vitaminy pro Vanilku. Ale na zastávce nebyly samy. Stáli tam čtyři muži - dva něco málo přes třicet a dva něco přes dvacet let staří. Největší z nich byl pořádný hromotluk s vyholenou hlavou a koženou bundou, určitě skinhead. V ruce držel cigaretu a vypadal velmi nebezpečně. Druhý starší muž měl bílé, odbarvené vlasy vzadu svázané do ohonu a dlouhý černý kabát skoro na zem. Co holky překvapilo, bylo to, že měl cylindr. Ti dva mladší si byli oblečením velmi podobní, sportovní bundy, džíny a otrhané conversky. Vlasy měli tak promelírované, že se nedala rozpoznat jejich původní barva. Všichni čtyři si sestry prohlíželi jako tygři číhající v křoví na jelena.

„A helemese, kluci, potěr se nám tu loudá po ulici!“ zašklebil jeden z chlapců.

Hromotluk si protáhl si ruce, přičemž mu koluby v prstech nechutně zakřupaly. „Kuci kuci ku, loztomilé holčičty vystoupily z autobusku. HAHAHA!“ zachrochtal.

Sestry si jich nevšímaly, dokud se svět kolem nich nezastavil. Poté hromotluk zvednul Katy za límeček trička a uhasil nedopalek cigarety o její ruku. Dívka vykvikla a začala se v jeho chlupaté ruce houpat sem a tam. Mezitím dva mladší chytili Alici, kdyby ji napadlo utéct. „Cylindr“, jak jej nazval Alicin mozek, vzal její bradu do dlaně navlečené v bílé rukavici.

„Nepokoušejte se utéct!“ zavrčel jeden z hochů, podávající Cylindrovi a Hromotlukovi obušek.

Dívky myslely, že to snad bude jejich poslední minuta. Alice už viděla sebe a sestru zavřené v rakvi a mladší Katy běžel život před očima. Jak vysvětlí rodičům, že je zmlátila parta divných týpků za bílého dne, pokud to přežijí?

„Mě klidně i zabijte, ale mou mladší sestřičku nechte žít! Je mladší, má ještě plno let před sebou, prosím, ušetřete alespoň ji!“ vřískala směrem k Hromotlukovi.

V několika vesmírech Katy a Alice neotevřely Srdce a Asgard přestal existovat. Ve stovkách vesmírů je „týpkovská čtyřka“ zmlátila. V tísíci vesmírů jim nikdo nepřišel na pomoc. V milionech vesmírů... ale tohle není jeden z těch mnoha!

Sestry se chytily za ruku. Naposledy. Naposledy živé...

Náhle se vše roztočilo. Za sebou uslyšely sprosté nadávky, které by se v kresleném seriálu daly vyjádřit těmi značkami jako zavináč, vykřičník a hvězdička. Chvíli jen tak poletovaly v tom víru a poté poznaly, že někam padají. Vypadalo to jako nějaká stavba... No to snad ne! Asgard! Řítily se ohromnou rychlostí a pak svět potemněl. Padaly dál, ale nějak pomaleji, jako kdyby je někdo protlačoval rourou. Po chvíli uviděly světlo a naráz vypadly ven a ocitly se v nějaké místnosti. Alice se podívala za sebe a pak jí to došlo; spadly do komína a vykutálely se ven krbem. Když ze sebe a sestry oprášila saze, všimla, že za stolem uprostřed místnosti sedí osoby, které všechny až na tři dobře znaly.

„Vidíš, matko, tak to jsou Alice a Katy.“ řekl Thor a usmál se na mile vypadající ženu s kučeravými vlasy mahangonové barvy. Byla to Frigg, Odinova manželka.

Odin vyzval dívky, ať se posadí a snažili se najít nějaké kloudné řešení nastalých problémů. Zrovna, když začali mluvit o Týrovi, se ozvalo mohutné křupnutí a velké okno se rozletělo na tisíce střepů, které zasypaly všechny přítomné. Když se usadil prach, na stole stál zvláštní muž. Oblečením se ze všeho nejvíce podobal mušketýrovi; širák s pery, plášť, vysoké holínky, knír a kord. Smekl širák a představil se takovým způsobem, že Alice a Katy přemýšlely, kolik času asi strávil mezi lidma.

„Přeju hromský dobrý vodpoledne, já su Plesk!“ vychrlil na všechny přítomné. „Přišel jsem já už ani nevim proč, asi pozdravit starý známý.“ rozhlédl se kolem sebe. Na první pohled šarlatán si položil svůj klobouk na stůl. „A helemese, není to náš Kladivoun? Kdepak máš kladivo, bloňďatý nádivo? Haha!“ zasmál se vlastnímu vtipu.

Thora zřejmě tento vtip urazil, ale jeho tvář zůstala nadále klidná, jen střípky se mu třpytily ve vlasech.

Podvodník takhle postupně urazil všechny v místnosti. Katy se zadívala na Lokiho, kterému se dalo vyčíst z očí, že s každým vtipem je neklidnější. Nemohla tušit, co se v jeho tělě děje. Vedle jeho Asgardského Já se vmáčklo ještě něco jiného; obří Já. Do té doby bylo schované někde hluboko v nitru černovlasého štíhlého kluka. Ještě jedna urážka a s určitou pravděpodobností se vydere na povrch.

Baldr se zadíval na klobouk s péry.

„Taky bys takovej chtěl? Klidně si jej prohlédni.“ usmál se Plesk mile a v očích se mu zlomyslně zablýsklo.

Ale Baldr byl důvěřivý dobrák, uchopil širák do rukou. Chudák nevěděl, jaké to bude mít následky; vystřelila z něj boxerská rukavice na pružině, která zasáhla Asgarďana do nosu takovou silou, že se s ním převrátila židle.

„A ty jsi, Baldre, stejně důvěřivý blb jako jsi byl vždy!“ zaskřehotal Plesk a z jeho očí se dalo vyčíst, že je na lumpárnu pyšný.

To už byla poslední kapka. Loki začal myslet jako obr, ale zůstala tam taková dobrotivá příměs Asgarďana. Ostatní jen viděli, že mu jedno oko zrudlo. Akiho syn vyskočil na stůl a chytil Pleska pod nabíraným límečkem.

„Nedovolím, aby nějaký ubohý šarlatán ponižoval moji rodinu. Tohle už bylo příliš. Ty se teď sebereš a vypadneš, jasné? Nebo snad chceš mít výtavní monokl?“ procedil Loki skrz zaťaté zuby a poté šarlatána pustil na zem. Plesk na nic nečekal a proskočil zbytky okna. Přitom mu z kapsy vypadla láhev se svitkem pergamenu. Chvíli ovšem trvalo, než si toho ostatní všimli, protože byli udiveni. Udiveni z toho, že by Loki dokázal něco takového, jako zvednout šarlatána a zahnat jej na útěk. Nyní nemohl popadnout dech a sesunul se na židli. Po chvilce trapného ticha Odin vytáhl pergamen, pročetl jej a usmál se.

„Dobré zprávy; podepsán je Týr, takže jsou naživu, jen neví, kde přesně jsou. Zamrzlá pláž... Budu se muset podívat do map. Ale ještě nechoďte,“ a podíval se ustaraně na Lokiho, který tiše oddychoval v bezesném spánku vyčerpáním. „Musím s vámi mluvit o jedné věci, kvůli které se o něj vážně bojím.“

„Ty myslíš...?“ zeptal se Thor otce.

„Ano.“ zašeptal Odin a vypadal ještě ustaraněji.