Vítejte ve dračím světě

Uprostřed země, dračí údolí posvátné,
kde nevstoupí žádný vrah,
leží drak, srdce probodnuté,
krev jeho doruda barví svah.

Buch buch, ještě tluče mé srdce,
dříve, než nastane noc,
tohle příteli nedělá se přece,
blízký můj ti ukáže, jak ranil jsi srdce mé moc.

Kdo jej zradil a utek,
bohužel, už je to tak,
vyřkl tím nad sebou smrti rozsudek,
nepomstěný nezůstane ten drak.

Buch buch, ještě tluče mé srdce,
dříve, než nastane noc,
tohle příteli nedělá se přece,
blízký můj ti ukáže, jak ranil jsi srdce mé moc.

On již pryč na koni jede,
třpytí se na něm kovu dost,
zlaťáků do kapes si za mrtvého draka nabere,
to, že byl jeho přítelem, je již minulost.

Buch buch, ještě tluče mé srdce,
dříve, než nastane noc,
tohle příteli nedělá se přece,
blízký můj ti ukáže, jak ranil jsi srdce mé moc.

Byli to přátelé, byli jak bratři,
že jiného druhu byli nevadilo,
drželi při sobě tak jak se patří,
v souznění jejich srdce bilo.

Buch buch, ještě tluče mé srdce,
dříve, než nastane noc,
tohle příteli nedělá se přece,
blízký můj ti ukáže, jak ranil jsi srdce mé moc.

Teď jeden na stráni umírá,
života jiskra v něm zhasíná,
a druhý jiné už starosti má,
myslí, že s měšcem zlata lépe se usíná.

Buch buch, ještě tluče mé srdce,
dříve, než nastane noc,
tohle příteli nedělá se přece,
blízký můj ti ukáže, jak ranil jsi srdce mé moc.

Padá rytíř z koně, tváří na zemi ocitá se,
dračice se zlomeným srdcem nad ním stojí,
hle, strachy hrdina rozklepal se,
když družka zrazeného přítele proti němu zbrojí.

Buch buch, ještě tluče mé srdce,
dříve, než nastane noc,
tohle příteli nedělá se přece,
blízký můj ti ukáže, jak ranil jsi srdce mé moc.

„Člověče podlý a úskočný, nevrátíš se již na svůj rodný hrad,
budeš litovat, že patřil jsi kdy mezi rytířský lid,
děti mé dnes kvůli tobě měly hlad,
již nespatříš slunce svit.“

Buch buch, ještě tluče mé srdce,
dříve, než nastane noc,
tohle příteli nedělá se přece,
blízký můj ti ukáže, jak ranil jsi srdce mé moc.

Už rytíř řve bolestí, drápy její párají jej za ten hřích,
jeho kůň po lese běhá,
krajem rozléhá se jeho křik,
a matka dračice pro děti své již jídlo má.

Buch... buch... buch...