Vítejte ve dračím světě

avatar
OBRÁZKY► TEXTYFOTOGRAFIETVORBA

Akor: Kataklyzma VI. a VII.

próza, 12.10.2019

VI. kapitola: Stavba Mantilu

K Řípu dolétali v dopoledních hodinách, již z dálky bylo viděl, že je okolo hory velké množství vojenské techniky, které tvořilo ochranný perimetr okolo celého Řípu. Začali nalétávat na přistání na volný prostor na vrcholu hory. Naštěstí se plukovník a malý štáb pro dokumentaci, moudře rychle před tím schovali za rotundou svatého Jiří a Vojtěcha, jinak by je poryv 5 párů křídel smetl z hory. Když postupně přistáli na volném plácku, museli se přikrčit při poryvu větru, který vytvořil Therihar při přistání. Ostatní draci chvíli kašlali ze zvířeného prachu. „Příště přistaneš pod horou a sem dojdeš pěšky“ řekl Olafsonn, který měl stejně jako Akor díky prachu trochu světlejší barvu než obvykle. Akor šel zkontrolovat, zda dovezli všechno, co bude potřebovat, při obhlídce se setkal s plukovníkem a štábem. „Doufám, že jsme na nic nezapomněli“ zeptal se plukovník. „Ne, nic nechybí a všechno je v pořádku“ řekl Akor co mezitím ještě čichem zkontroloval 7 barelů a jednu velkou bednu. Akor: „Bylo těžké sehnat ten materiál?“ „Ne, nebylo a ta voda je přímo z pramene tady na Řípu“ odpověděl plukovník „a mimochodem tohle je štáb, který to bude natáčet.“ Akor si prohlídl štáb, který při pohledu na pět draků byl mírně vyklepaný.

Když se shromáždili, štáb už začal vše natáčet. Plukovník řekl téměř obřadně přítomným „informoval jsem armádní vedení, prezidenta i vládu, a poté co jsem jim osvětlil situaci co se bude dít, když mě nepodpoří, plně schválili Váš plán.“ „Myslím, že je vyděsil Bruncvíků meč stínající hlavy“ zašklebila se Dragarta. Plukovník se jenom usmál, vzpomněl si totiž na jejich výrazy, když jim popsal, co bude dělat Bruncvíků meč. Všichni si jeho výrazu všimly a usoudili, že stojí spíše na jejich straně.

Dokumentaristi se zatím postavili kousek vedle rotundy odkud byl výhled na celý volný prostor.

„Takže začneme“ řekl Akor „všichni si stoupnou zatím dál, až budu potřebovat konkrétní pomoc, tak pro vás přijdu.“ Z bedny vyndal kovy a spolu s magnety je umístil pár metrů jižně od hromady štěrku. Sudy přemístil zatím k rotundě. Akor se postavil ke kuželu dvou desítek tun křemičitého štěrku a pohybem tlapy se hromada sama urovnala do kruhového tvaru o průměru sedmi metrů. Potom přešel ke kovům a magnetům s několika hrstmi štěrku a přidal je tam. Zvedl na ně tlapu silně se soustředil a přeříkal několik zaklínadel, kovy a magnety se rychle propadly, ze země se začaly vynořovat dva červenomodré šestiúhelníkové ploché krystaly, které měly víc jak metr v průměru. Když první dosáhl výšky Akorovi hrudi přestal růst, druhý pokračoval, a přitom se výrazně zešikmil, takže ve finále vypadal jako obrazovka. Když druhý krystal dosáhl správného tvaru tak se krystal na Akorově hrudi fialově rozzářil a vytryskl z něj proud energie do prvního krystalu. „Právě jsem vytvořil řídící krystalový počítač, zkráceně ´krpoč´ a nyní do něj nahrávám ´software.´ Prohlásil Akor směrem ke dokumentaristům, kteří stáli vedle rotundy spolu s plukovníkem a vše užasle pozorovali.

Po chvíli proud z Akorovi hrudi přestal a krpoč zablikal a rozsvítil se. Otočil se na Olafsonna a Therihara. „Právě sem tam nahrál software spolu se všemi mýty, pověstmi, legendami, polohou posvátných míst i všemi náboženstvími co kdy na Zemi byly, všemi druhy magických bylin a obsahuje také databázi všech mýtických a legendárních tvorů včetně nás draků.“ Viděl jejich pohledy. „Abych odpověděl na nevyřčenou otázku tyto informace mi byly dodány spolu s oním deja-vu. Nyní bych požádal Olafsonna a Therihara, dva velké dračí spisovatele a tvůrce velkých literárních fantasy světů, aby přistoupili ke krpoči a začali tvořit a pozitivně modelovat pravidla pro Energii, která ve finále postupně přetvoří náš svět ve svět dalo by se říct magický či fantazijní.“

„Stačí když na tuto platformu položíte své tlapy zavřete oči a můžete začít pracovat.“ Olafsonn a Therihar přistoupili ke krpoči a položili na něj tlapy a zavřeli oči.

„Tir budu tě potřebovat.“ Tir přistoupila na jižní část kruhového lože, Tir vytvořila mezi tlapami malé ´slunce´ a poslala ho nad místo kam ukázal Akor. ´Slunce´ se vznášelo asi metr nad štěrkem a Tir ho udržovala aktivní. Akor se posadil, narovnal se a částečně rozvinul křídla, pak zvedl tlapy směrem k zářícímu ´slunci´, začal se soustředit a mumlat zaklínadla. Všechny runy včetně jeho hrudního krystalu začaly intenzivně fialově zářit a před Akorem se ze štěrkového lože začal vynořovat obrovský krystal, který při růstu do sebe absorboval ´slunce´ začal pak sám zářit stejně. Dosáhl výšky sedmi metrů a tvarem vzdáleně připomínal hodně úzkou a špičatou pyramidu se osmiúhelníkovou šikmou ploškou na vrcholu.

Plukovníkovi spolu se štábem při tomto ´představení´ málem spadly čelisti na zem. Akor se přemístil na severní část štěrkového lože, Olafsonn a Therihar pokračovali ve vytváření pravidel. Protože všem vysvětlil, co bude teď následovat, poodstoupili všichni od kruhu dál. Akor nyní sám vytvořil černou kouli, která pohlcovala světlo. Jednou tlapou udržoval kouli na požadovaném místě, přesně naproti krystalu Světla, a druhou nechal vyrůst další krystal. Koule byla opět byla pohlcena a celý krystal získal černou barvu a bylo vidět, že ohýbá a pohlcuje okolní světlo, i když se vojenské světlomety moc snažily vše prosvětlit jeho okolí se ponořilo do pološera.

Akor dokončil severní krystal Tmy a došel k západní části kruhu tvořící budoucí Mantil kde už čekala Dragarta. Začala vytvářet červenou kouli, ze které intenzivně sálalo teplo. Proběhl stejný postup jako v předchozím případě a za chvíli se před nimi tyčil červený krystal Tepla. Při detailnějším pohledu bylo patrné, že materiálu tvořící kruh Mantilu postupně s každým krystalem, který vyroste se ubývá.

Poté co krystal Tepla dorostl plné výšky se od krpoče ozvalo dvojhlasné „hotovo.“ Olafsonn s Theriharem odstoupili od krpoče a posadili se, trochu se jim potom točila hlava.

„Olafsonne šel bys prosím sem“ řekl Akor, který se mezitím přesunul k východní části kruhu přesně naproti červeně zářícího krystalu Tepla. Olafsonn za ním došel a po příchodu začal vytvářet malou kouli chladu, kterou přesunul nad okraj kruhu. Akor zaujal stejný postoj jako předtím a před nimi začal růst krystal, který poté co absorboval kouli chladu zmodral. „Zatím si můžete s Theriharem odpočinout“ řekl Akor.

„Nyní máme polovinu Mantilu hotovou – Světlo, Tma, Teplo a Chlad energetické protiklady rozmístěné podle světových stran“ všichni draci to věděli, řekl jim to při letu sem, vysvětlení bylo pro dokumentaristy s plukovníkem, kteří vše sledovali s netajeným úžasem.

„Nyní vytvoříme čtyři menší krystaly živlů“ řekl a byl natočen částečně ke kameře dokumentaristů.

Tir již stála v jihovýchodní části kruhu u mezery mezi krystaly Světla a Chladu. Na Akorův pokyn vytvořila malou vířící kouli vzduchu, která byla opět absorbována rostoucím krystalem stejného tvaru, který však byl poloviční výšky krystalů předchozích. Uvnitř krystalu bylo uzavřeno malé vířící tornádo.

Akor odešel kousek do lesa, kde ze skály masivu tvořícího Říp ulomil kus horniny a vrátil se k jihozápadní části Mantilu. Položil kus vyvřelé horniny přesně doprostřed mezi krystaly Světla a Tepla a nechal vyrůst krystal Země, uvnitř kterého se rýsoval Říp tak jak vypadal, když se poprvé objevil na povrchu.

S Dragartou se přemístil k severovýchodní části mezi krystaly Tmy a Chladu. Ohnivá dračice vytvořila ohnivou kouli a ta byla opět absorbována, uvnitř krystalu tak vířil oheň.

U severozápadní části mezi krystaly Tmy a Tepla už čekal Therihar, který si mezitím odpočinul a držel v tlapě barel, který pro něj měl velikost větší plechovky piva. Akor si stoupl před něj a na smluvený signál Therihar otevřel barel jako plechovku a začal lít vodu do míst, které mu Akor ukázal. Voda byla ihned absorbována rostoucím krystalem. Uvnitř hotového krystalu se rýsoval vodopád. Nakonec nebyla potřeba všechna voda, pět ´plechovek´ jim zbylo, takže se z nich všichni draci osvěžili. „Ještě to trochu kosmeticky upravím“ řekl a ze zbylého materiálu vytvořil krásně hladkou čirou plochu a kruh se změnil v osmiúhelník s krystalem v každém vrcholu.


VII. kapitola: Aktivace Mantilu

„Už je téměř hotovo, Therihare vyryl bys do těch plošek na vrcholech runy.“ To, jak runy mají vypadat a na kterých krystalech mají být, Theriharovy ukázal během letu sem. Dal se do práce, se svou velikostí a silou s tím neměl problém. Mezitím Akor přistoupil ke krpoču. Počkal až Therihar dokončí tvorbu run, pak se otočil k Tir „Tir stáhla bys mi do těch krystalů pár blesků z té bouře okolo, aby se nabily.“ Tir přikývla, přešla na volnou plochu vedle Mantilu a vznesla se do vzduchu, kde chvíli kroužila, bylo vidět, jak se soustředí a něco přitom odříkává. Potom co dosedla zpět na zem a došla k Akorovi. Do každého krystalu ve vteřině s ohromujícím rachotem hromu několikrát uhodilo. Veškerá energie blesků byla krystaly pohlcena.

Akor se usmál „nyní můžeme Mantil aktivovat“ řekl položil tlapu na plochou část krpoče a ta se změnila tvar, snížila se a uprostřed vyjel nad povrch útvar připomínající tvarem i barvou velké červené tlačítko.

„Všichni pojďte sem, zmáčkneme ho společně i vy pane plukovníku, také jste se na tom podílel.“ Všichni přistoupili k ´tlačítku´, plukovníka následoval štáb, zůstal však v takové vzdálenosti, aby mohl mít všechny v záběru. „Nyní položte své tlapy na tlačítko“ a podíval se na plukovníka, který na tlačítko naštěstí celkem slušně dosáhl. Na tlačítku nyní spočívalo pět tlap a jedna ruka. „Teď“ řek Akor a tlapy společně s rukou stiskly tlačítko, které se zasunulo zpět do krpoče. Krystaly začínaly se zvyšujícím se tónem hučet a runy vyryté na vrcholech začaly oranžově zářit.

Když hučení dosáhlo téměř nesnesitelné úrovně vyletěl z krystalu Chladu proud modré energie a nad vrcholy se začala formovat koule tři metry v průměru. Se stejným hukotem vystřelil proud energie z krystalu Tepla, proud energie měl červenou barvu. Koule nyní byla dvoubarevná, ´barvy´ se totiž nemíchaly. Pak se přidal tmavý proud z krystalu Tmy a pak zlatý proud z krystalu Světla. Koule se moc nezvětšila, zato byla čtyřbarevná, barvy tvořily v kouli různé proudy a víry.

„To bychom měli energetické protiklady, nyní jsou na řadě čtyři živly“ oznámil Akor pro kameru.

Nikdo ho neposlouchal a jenom sledoval onu úžasnou zářivě barevnou podívanou. Se stejným hučením vystřelil proud ohně z krystalu onoho živlu. Proud živlu vzduchu měl tvar tornáda, od živlu země měl proud tvar fulguritu – zkamenělého blesku a od vody měl tvar proudu řeky. Všechny proudy se mísily uvnitř koule, kde všechny živly a energie kolem sebe tančily a prolínaly se.

Koule začala pulsovat, čím dál tím rychleji. Pak najednou všechny proudy ustaly a se zvyšující se rychlostí začala stoupat vzhůru.


Mezitím jela TV dodávka jedné veřejnoprávní televize, jejíž posádku tvořil řidič / kameraman a reportérka. „V Praze se dějí samé zajímavé věci a oni nás pošlou kamsi do zapadákova“ „no jo, no“ konstatoval kameraman. „Kéž bych dostala šanci se ukázat“, „budeš mít tu možnost“ řekl kolega, kterému se ukázal Říp se zářícím vrcholem a armádou kolem.

„co to sakra je“, „tvoje šance“ usmál se kameraman. A zabočil k jedné z příjezdových cest k Řípu. Tahle byla naštěstí celkem krytá, takže se jich vojáci nevšimli. Zastavili kousek od ochranného kruhu vozidel, vysunul mobilní satelit na vozidle a spojili se s ´velínem´. Kameraman vzal kameru a natáčel reportéru tak aby byla celá hora v záběru. „3,2, 1…“ a ukázal akce, „právě se nacházíme u hory Říp, kde se děje neznámá vojenská operace, právě míříme k hranici vozidel, abychom se dotázali…“ V tu chvíli vyletěla zářící koule k obloze a rozrazila mraky. Jenom se podívala na kameramana a ten pokýval že to má.


Když již velkou rychlostí vrazila do bouřkových mraků, vytvořila v nich trhlinu, která se zvětšovala až nabyla velikosti Řípu a díky tomu byla vidět jasná obloha s polární září. „Jak vysoko bude ta koule stoupat?“ zeptala se Dragarta. „Až do ionosféry“ odvětil Akor, který ji také pečlivě sledoval. „A proč tak vysoko?“ dotázal se plukovník. „Je to nejlepší místo, kudy se může Energie nebo Magie – významově to vyjde skoro nastejno, rovnoměrně šířit po Zemi.“


Dole pod Řípem byla TV dvojka překvapená, že se vrací zpátky k hoře „jsme právě svědky podivného jevu neznámého původu“, v hlavě jí běželo „co se to sakra děje“ to samé běželo hlavou i kameramanovi.


Therihar zvolal „už se vrací.“ „Tak, to už se musela odrazit od ionosféry a vytváří spojnici pro Energii.“ Koule vysokou rychlostí vletěla doprostřed osmiúhelníku a celý Říp se začal třást jako při zemětřesení. Do hluku otřesů se ozval zvuk podobný odemykání velkých starých kovových zámků masivním klíčem. Akor v duchu počítal kolik jich je, „musí jich být osm“ běželo mu hlavou. Po šestém zvuku ´odemykání´ se ozval praskot, a na krystalu Tmy se objevily trhliny, které se pavučinově rozbíhaly a prodlužovaly, krystal Světla začínal pohasínat.

Všichni se podívali, co se děje a udiveně sledovali, jak se praskliny rozšiřují, sahají skoro do poloviny krystalu a druhý krystal už skoro nezáří. Akor byl vystrašený nejvíc „jestli to nespravíme tak místo Řípu bude kráter“ řek.

Akor běžel ke krystalu Tmy ukázal na blikající krystal a řekl „Tir udělej to samé co při tvorbě ale větší“, přistoupil ke krystalu, zatímco co se celý Říp stále silněji otřásal a položil na postižené místo tlapy, začal se soustředit a dával do toho veškerou svou energii. Zářil při tom jak vánoční stromek. Tir se soustředila a vytvořila velkou zářící kouli, která jak se přiblížila, k již téměř tmavému krystalu se do něj vsákla a on začal opět zářit. Praskliny na druhém se přestaly prodlužovat a pomalu mizely. Akor měl ´tvář´ zkřivenou soustředěním a vysílením, jak do toho dával všechnu svou energii. Praskliny se zkrátily až k jeho tlapám, kde pod nimi zmizely. Nastal záblesk, potom na pár vteřin bylo ticho, vzápětí se ozval podivný hučivý zvuk a z prostoru uprostřed osmiúhelníku vyletěl proud zelenofialové Energie/Magie (EnerMag). Když se všem po tom záblesku vrátil zrak, viděli, jak vířivý proud ohraničován krystaly stoupá k obloze. Okolí se přestalo třást. Akora však nikde neviděli. „Kam zmizel“ zeptal se plukovník, pak si Tir všimla polámaných stromů za druhým krystalem.


Najednou se začalo okolí třást a pak nastal silný záblesk následovaný hromem a něco spadlo na armádní náklaďák, který se posunul o několik metrů ven z kruhu. Když se po chvíli TV dvojce přestali dělat hvězdičky před očima, viděli, co to narazilo.


Polom na místě, kde byl Akor tvořil průrvu, která vedla pryč a pod horou pak uviděli co se stalo. Dole na zdemolovaném armádním náklaďáku, který tvořil ochranný perimetr, ležel na zádech Akor, a nevypadal moc dobře. Všichni draci ihned vzlétli a za chvíli přistávali u Akora.


Díky tomu, kde stáli měli pěkný výhled. Na zdemolované korbě ležel obří černý tvor s křídly, který byl poraněn. „Točíš to“, „co jinýho bych asi měl dělat“ sykl kameraman. Pak jenom zírali, co se dělo vzápětí, k onomu poraněnému přistáli 4 další podobní, jeden zlatobílofialový, velký hnědý, menší černý a černočervený pokrytý plameny.

Bohužel přestali dávat pozor, a našla je hlídka, které je zadržela. A po chvíli přijel džíp s velitelem a štábem. „Tyhle jsme tu chytli“ ohlásila hlídka.


Pohled na něj byl pro draky bolestivý, křídla, přední tlapa a ocas byly zkrouceny v nepřirozených úhlech. Křídla měli navíc zle potrhané blány. „Je mrtví?“ odvážil se vyřknout nepříjemnou otázku Olafsonn. Tir se odvážila k Akorovi přistoupit blíž a položila mu tlapu na krk a ucítila tep, po chvíli i slabé chrčivé dýchání. Usmála se „je naživu“ řekla ostatním, všichni si s úlevou oddychli. „Jak na tom je“ dotázal se Klimeš, „je naživu“ řekla mu Dragarta, „ale jak vážná jsou zranění to nevíme“. Klimeš si oddych a otočil se k TV dvojce „co s Vámi, nemáte tu co dělat.“

Pak Akor otevřel oči a otočil se k přítomným „aktivovalo se to?“


Reportérka: „veřejnost má právo…“ Klimeš ji zarazil pohybem ruky a ukázal na štáb, „proč si myslíte, že tu mám tuhle skupinu.“


Všichni si oddychli „jo aktivovalo“ řek Therihar, „seš v pohodě“ zeptala se Dragarta. Akor si pomalu lehl na zem „až na asi tucet zlámaných kostí a potrhané blány, jsem jinak v pořádku“ a odpliv si, protože v tlamě cítil kovovou pachuť krve a podivil se, že je modrá. „Energie toho záblesku mi neublížila, problém byla ta tlaková vlna, která mě hodila skrz les na tenhle náklaďák.“ „Vysílali jste to živě?“ TV dvojka jenom kývla, „hmmm, tak to tu bude ten mumraj mnohem dřív“ podíval se na ně a pak na štáb. „Když už jste tady využiju vás…“ „Ale my…“ „Pomůžete mému štábu se zpracováním materiálů, a pokud přistoupíte na pár podmínek, mohla byste získat jistou exkluzivitu u této události“ Podíval se na ně „jak se rozhodnete?“

Na Akora nebyl věru pěkný pohled, jak mu na zádech křídla ležela jak dva rozlámaní papíroví draci, ocas, z kterého mu na jednom místě lezly kosti ven, přední tlapa, která sice na první pohled vypadala v pořádku, ale když ji zvedl vysela ochable jako loutka. „Budu v pořádku, regeneraci máme myslím obstojnou, jenom si nějakou dobu nezalítám no“ řekl s mírným úsměvem a díval se na vířivý zelenofialový proud stoupající z vrcholu Řípu, „je to nádhera“ a všichni co se dívali tím směrem souhlasili.

Kameraman sykl: „lepší šanci mít nebudeš“, „dobrá tedy, ale chtěla bych rozhovor s těmi tvory“, když si všimla, že mluví. „Jsou to draci a jestli s Vámi budou chtít mluvit je jen na nich, přikázat jim to nechci a ani nemůžu.“

Vysoko na obloze proud v místě, kde narazil do ionosféry, rozkvetl v útvar podobný květu chryzantémy a šířil se pramíncích dál.

Zmizelo zelenofialové zabarvení okolní bouře a společně s polární září začala rychle slábnout. „Tlak se musel uvolnil, povedlo se“ řekl s úsměvem Akor, když si toho všiml. „Tohle musí z větší dálky vypadat úžasně“ poznamenali Olafsonn a Tir. Akor: „však budeme mít čas si to prohlédnout, tohle nějaký čas zůstane stejné.“ „A jak dlouho to bude trvat, než dojde k nasycení touto Energií a vířivý proud zmizí“ zeptal se plukovník a štáb se zaměřil na ležícího Akora. „Vířivý proud už nikdy nezmizí, pouze zeslábne, ale i to bude trvat stovky možná i tisíce let.“

„Nebudeme čekat“ pravil plukovník „za chvíli tu boudou všechny televize a novináři minimálně z celé republiky, měli bychom se na to připravit“ podíval se na Akora „povolám četu, aby Vám pomohla dostat se ke hoře, věřím že teď o žádnou větší pozornost nestojíte“, „to máte pravdu, ale naštěstí pomoc čety nebude třeba, zvládnu se k Řípu dostat sám“ zvedl se a podepřen Theriharem a Tir se vydal k hoře „jenom byste mohl poslat někoho s dlahami a obinadly.“ „Dobrá nechám někoho, aby Vám, to dopravil“ a pak se zaměřil na štáb a TV dvojku „ukáži Vám místo, kde budete materiály upravovat na verzi pro televize a novináře, a já zavolám posily, budeme je potřebovat“ a začal dávat příkazy do vojenské vysílačky.

„A co bude teď?“ obrátil se na Akora Therihar, který ho z jedné strany podpíral na cestě k Řípu. „Teď se všechno od základu změní, díky krpoči a pravidlům, která jsi s Olafsonnem vytvořili, je Energie a její působení pod jistou kontrolou. Ale i tak můžeme říct, že nastanou velké změny, planeta Země vstoupila do nového věku, do Věku Magie bychom mohli říct. Budou se muset vytvořit a přeformulovat nejen zákony, ale i ústavy a budou tu nové vynálezy. Budou se měnit také znalosti a vědomosti o všem možném i příroda se změní, tímto totiž vznikly Nové přírodní zákony a pravidla“ pravil Akor a dál sledoval na cestě k Řípu s ostatními vířivý proud zelenofialové Energie.


Mezitím, v různých částech kontinentu Evropa se děly a měnily osudy obyvatel.


KONEC

Konec prvního dílu mám v hlavě pokračování jen to musí uzrát.
Rád bych tady také poděkoval Dragartě, Tir, Olafsonnovi a Theriharovi, že mě dovolili umístit své dračí já do mé povídky.
Akor