Schyn: Smrt (prodloužená verze! xD)

Mám křídla-létám.
Mám rohy-trkám.
Mám drápy-sekám.
Mám oči-vidím.
mám mysl-myslím.

Jak všechno to může krásné být,
když jsi ještě živ.

Už hodně dlouho čekám
a zároveň se lekám,
smrti a jejím nástrahám.
Sotva by to mohlo být pár let,
kdy jsem se vylíhl.
Byl to krásný svět,
jsem rád, že jsem to stihl.

Jak všechno to může krásné být
když jsi ještě živ.

Bylo to mládí krásné
i když také velmi smutné.
Přišel jsem omoji lásku,
truchlil jsem pro ni,
skoro až žalem skonu.

Jak to mohlo všechno krásné být,
když jsem ještě byl živ.

Ovšem ani pár dní potom,
přišli lovci s meči a kopými
a tvářemy zahalenýmy,
nechci už přemýšlet o tom.

Jak všechno to mohlo být krásný,
když jsem ještě byl živ a zdraví.

Teď už jen velká díra podemnou se jevý
nevím co dělat mám,
Smrt si už svoji kosu brousí,
když sílu už nemám.

Jak mohl ten život krásný být,
kdybych byl ještě živ.

Já stále se snažím žít
a navzdor bolesti se snažím zachytit.
Ta smrt už je mi blíž a blíž
já si stále říkám :"smrti, ti mě nechytíš!"

Jak může to zajímavé být,
když jsi ještě živ.

Avšak už nemám šanci,
když mám za zády kosu smri.
Kolem mě jsou kořeny a tráva,
snažím se zachytit
smrt už na mě mává.

Jak možné to může být,
že už nejsem živ.

Má křídla už mě neunesou,
velkou bolest nesou.
Mé drápy už se nezachytí,
ve své vlastní krvy se topí.
Mé rohy už nemám,
meče mi je vzaly.
mé oči už nic neuvidí,
jsou propíchané do slepoty.
Má mysl už nic nevymyslí,
je zatopená v černočerném poly.

Jak možné to může být,
že už nejsem živ.

Už to cítím,
smrt přichází
a ta velká bolest odchází.
Už padám té smrti do náručí,
už zatemnily se mé oči
Je konec mého života,
kde se meče se mnou bily
a můj život neušetřily...

Jak krásné to může být,
když se vám to nestalo,
čtete to a jste živ....