Schyn: Přístav

Je ponuré ráno,
horizont pokrývá mlha.
slunce svítí málo,
na moři žádná vlna.

Maličký přístav na kraji moře
u kterého stojí maják
dříve u něj stály lodě,
teď u něho roste mák.

Maják už dlouho nezasvítil,
u přístavu už lodě nestojí
avšak jednoho dne se změnil,
k přístavu lidé pochodují.

Z mlhy se loď dřevěná vynořila
a k přístavu maličkému,
svou příď natočila.

Jen co k přístavu doplula,
lidé k ní namířili
na loď se posádka nalodila
maják lidé rozsvítily.

Už je čas odplouti,
však na zemi se ještě mladý kapitán loučí
Bude dlouho na zemí pouti
jeho dívka slzy roní.

Plavé dlouhé vlasy kapitán hladí,
dívčiny šaty ve větru vlají.
Ach miláčku užij si ještě mládí
mladá dívka sotva stojí.

Kapitán pusu dívce dá,
stoupne si ke kormidlu.
Ještě na ni zamává
pak už zvedají kotvu.

Ach vraťí se zpět
budeme to štěstí mít
Ach až zamrzne led
budeme už společně žít.

Loď se od břehu odrazila,
spustily se plachty
nebesa se zatemnila
nikde ani jachty.

Začalo pršet,
loď zmizela za horizontem,
děvče přestalo brečet
a řeklo polohlasem:

" Ach bože chraň ho jen,
to moře nebezpečné jest
Bojím se moc o něj
že může se do nebes vznést.

Dívka hlavu sklopila
šátek za ní vlál
a smutně odešla,
smutek jí v těle plál...

Byl večer ponurý
horizont pokryla tma.
Maják lidé zhasnuly
přístav schvátila vlna...