Nerianna: Zbytečná báseň

Jak slova do větru vyšeptaná,
jak písmena černě do temnoty psaná,
jak symfonie bez nástroje hraná,
je má báseň-na mou věru-planá.

Vymýšlet, ťukat, škrábat řádky,
s rýmy možná vzletnými,
Pak nicotě je třebas hodit zpátky,
Kdo by to četl?Co dál s nimi?

Bez očí čtoucích, co zmar v dílo změní ,
bez zájmu a porozumění ,
zase znova skládám verše,
odsouzené k zapomění.

S drzostí nebetyčnou,
pak básnířkou(byť v duchu)se klidně nazvu,
s plním papír poezií hroznou,
co zbytečnost má přímo v názvu.
Pak nechci ten papír potom ohni dát,
ještě je chci jinam přepisovat.
I když Vím že:

Jak vlákno pavučiny vichrem kamsi hnané,
jak kytky luční z kořenů vytrhané,
jak obrazy bez barev malované
jsou tyhle mé rýmy, zbytečné a plané.
.......

Tuhletu báseň zbytečnou já zovu,
možná to vzbudí rozpaky či smích,
bojím se však zeptat sama sebe:
čím se liší od těch ostaních?