Vítejte ve dračím světě

Dva poslední shlíželi ze skalnatého pahorku na to, jak slabé paprsky zapadajícího slunce bojují s pomalu se rozsvěcujícími světly velkoměsta.

Věděli, že tato chvíle je pro ně, svým způsobem, poslední a tak ji jen tiše bez hnutí vychutnávali.

Dlouho zářivýma očima shlíželi mlčky do městem zaplněné kotliny.Jeden pár očí byl nebesky modrý,druhý měl nedefinovatelnou modrozelenou barvu.

Až jeden z těch tvorů promluvil. Náhodný pozorovatel by však nebyl schopen nic zaslechnout, byť by byl tak blízko, že by slyšel i šelest jejich dechu. Hovořili beze slov - myšlenkami.

"Uběhlo už příliš mnoho času, mohou nás zahlédnout, skončeme to" oslovil se smutkem, ale i odhodláním vyzařujícím z celé jeho bytosti, svoji drobnější družku..

Křídla zašuměla a kovově lesklé zelenavé šupiny zachřestily, když ta menší se zaduněním šlehla dlouhým ocasem o skálu, až vykřísla jiskru,která odletěla kamsi do neznáma.

"Ale proč?!Proč nesmíme zůstat? Proč musíme odejít. Ustupovat těm slabým nedomrlým chudákům?" Zařvala a ozvěna jí ten zvuk posměšně vrátila.

"Kdybys mi nebyla věrnou družkou už tak dlouho, řekl bych, že z tebe mluví vztek a nenávist, Neriano. Mnoho času uplynulo, pryč jsou ty věky vzmachu a rozletu našeho plemene. Země, moře a dokonce už ani nebe nám nepatří,ano i nebe dobyli.

Copak jsem ti to několikrát nevysvětloval? Pro nás už tady není místo. Lidské území se rozpíná čím dál více, už dnes zbylo jen málo končin kde se ještě neobjevili, ale i tam dřív nebo později budou. Bude to lepší než se skrývat, a donekonečna se jen plížit v temnotách.

Je to nejlepší řešení...a jediná možnost..." povzdechl a z nozder mu vyšly malé obláčky kouře.

"Ale přesto...Je tak těžké odejít a zapomenout.Zapomenout a nesmět si nechat ani ty vzpomínky...přestože tíží, jsou to jediné co zůstane..."

"Mnoho vládců zemřelo, mnoho věků přešlo od doby co se vylíhlo poslední mládě. To mládě jsem byl já a dobře víš, že ani v našem měřítku nejsem nejmladší. O počítání času lidí ani nemluvím. Sama víš že dračí plemeno, jak nás odedávna nazývají lidé, nemá budoucnost. Svůj rod můžeme zachovat aspoň takhle.Všichni co přežili do dnešní doby, odešli už před několika lety. Vždyť si i ty na velké radě souhlasila. Tak proč pořád otálíš?"

"Je to těžké, je těžké opustit tento způsob života, i když jsme už žili lépe. Zařadit se mezi ně, s jejich tak nepochopitelným způsobem života a nechat je dále ničit a plenit naši zemi."

Oba draci jako na povel otočili hlavy na sebe a čtvero zářivývh očí se na chvíli vpíjelo do sebe.

"Jedině mezi nimi" začal po chvíli smířlivě větší z tvorů "můžeme být něco platní. Bylo nás příliš málo na to aby jsme zastavili nebo alespoň zpomalili lidský druh.Jedině tam můžeme něco ovlivnit" ukázal pohybem hlavy na shluky budov v dálce " A bude lepší když si na minulost nebudeme pamatovat." dodal.

"Jak? Jak můžeme, jestliže na všechno, pro co a jak jsme žili, zapomeneme....?" zasyčela dračice.

"Neboj se. Něco ze sebe si přece v sobě poneseme, ani mezi lidmi se úplně nezměníme. Podvol se beze strachu, všichni už to udělali."

"Ještě jednu otázku, pak už to skončíme" svěsila hlavu dračice."Nezapomenou oni na nás jako my na ně? Budou si nás alespoň pamatovat, na nás hrdé tvory kterým tak dlouho patřilo nebe?"

"Ne nezapomenou. Lidský rod už na nás pamatuje.Ve svých mýtech, které nás, kupodivu, líčí v celkem pravdivém světle. I když si už teď mnoho jich myslí, že jsme nikdy nežili..."

"Dobře, alespoň tak....Na shledanou,ještě se uvidíme i když nebudeme vědět...její "hlas" odumřel,poté co v záblesku oslnivého světla jakoby implodovala do sebe. Její druh ji okamžitě následoval a po obou zůstal ve vzduchu viset šedý světélkující opar ve tvaru jejich těl.

Přibližně za dobu jednoho vzdechu jej už stačil rozptýlit vánek a na místě dvou velikých vznešených tvorů zbylo jen prázdno.

Té noci se nad město přihnala bouře a zuřivě, ale i slavnostně bila svými hromy na počest nového narození. I déšť tepající na okno porodnice jako by vítal dítě jež se porvé nadechlo jednu hodinu před půlnocí. Když otevřelo oči,měly zvláštní zeleno-modrý odstín. Byla to holčička.

Ve stejný okamžik, ale v jiné porodnoci přišel na svět chlapeček s očima nebesky modrýma.