Liren: Můj život 4. Můj otec

Schovala jsem se za kámen a klepala se strachy, neodvážila jsem se ani pípnout. Náhle se ozvaly zvuky, pro mě zcela nové. Jeden byl hluboký, druhy jemnější. Opatrně jsem vykoukla. V jeskyni stál drak asi o metr vyšší než matka. Vypadal stejně jako moje sestra, zbarvením se jí značně podobal. V tu chvíli mě nenapadlo, že se má sestra podobá jemu a ne naopak. On a má matka spolu nejspíše mluvili, ale nedokázala jsem té řeči porozumět. Drak se pak rozhlédl po jeskyni a jeho pohled padl na mě. Jediné, čeho jsem si všimla, byli ohnivé oči.

Pak jsem se znovu schovala za kámen a neměla jsem odvahu vykouknout. Slyšela jsem, jak se jeho kroky blíží ke mně. Proč matka toho draka neodežene? Schoulila jsem se do malého klubíčka a schovala pod křídla. Celé jsem se třásla strachy. Pak jsem ucítila horký dech na zádech, jak se ten neznámý drak nade mnou skláněl. Stočila jsem se do klubíčka ještě víc. Opravdu jsem se bála. Ležela jsem tam, minuty ubíhali… a nic se nedělo. Ze zvědavosti jsem opatrně vykoukla a hleděla na toho draka a on se díval na mě.

Usmíval se na mě a já na něj tak všelijak koukala, chvíli podezřívavě, pak ustrašeně a tázavě. Drak se ke mně sklonil a olízl mě. Oklepala jsem se a lehoučce zavrčela. Znovu se usmál a otřel se o mě svou hlavou. Můj strach docela rychle zmizel. Vylezla jsem ven. Sestra přiběhla k tomu drakovi a otřela se o něj. Tohle bude asi další člen naší rodiny. Prolétlo mi hlavou a v hloubi duše jsem cítila, že to tak opravdu je. Byl to můj otec.

Až do hluboké noci celá naše rodina dováděla. I když popravdě se rodiče jen snažili mě a sestru uklidnit, což se jim moc nedařilo. Zprvu jsme si se sestrou hráli na honičku jen my dvě a pak to byla honěná ve čtyřech. Usnuli jsme až k ránu všichni schoulení k sobě do velkého klubíčka. Ani jsme nemuseli nijak brzo vstávat – venku stejně pršelo. A tak jsme tam spali pospolu a nedbali na okolní svět.