Vítejte ve dračím světě

Je noc. Hvězdy září tmou,
podobny naději v zoufalství.
Jak jen vydat se jim vstříc.
Jak jen překonat tu tíži,
co k zemi mě jen poutá.

Kde jsi svobodo!
Proč jen klec mám znát.
Klec bez mříží a bez pout.
Stejně však krutou.

Mihnul se temný stín,
černý na pozadí hvězd.
Není však temná barva jeho.
Ba právě naopak.

Tiše přistává krásný drak.
Hlava hrdá, vznešená,
jemně se ke mě sklání.
Oči hluboké záhadné,
v mojí duši čtou.

dovolil mi přijít blíž...
A náhle, ani nevím jak,
společně letíme do oblak.
Já nebojím se té výšky.

Náhle je všechno tak jiné.
Tolik změnil se zpět.
Jak krásné je
takhle svět uvidět.

S drakem vznešeným smět být,
te´d konečně můžu žít.
Už netíží mě klec,
svobodná jsem zas,
když do tmy,
tiše zazní dračí hlas.