Vítejte ve dračím světě

zakřupou větvičky,
zašumí listí,
to pár tlapek drobunkých
cestu si čistí.

Drápky zatím maličké
zelené šupiny,
dráčátko divoké,
dušička bez viny.

Pár dní je na světě,
ještě se bojí,
stínů a neznáma,
možná i chvojí.

Dospělá dračice
drží se poblíž,
kdyby snad dráček měl¨
nějakou potíž.

Možná se o něj
občas i bojí,
vždyť malý nezbeda
málokdy postojí.

Ale to přece
k dráčeti patří
že všechno prohlíží
jen co svět spatří.

Už zase peláší
za spadlým listem,
během to mláděcím,
tak málo jistém.

Však časem vyroste,
zesílí tlapičky,
ten dráček nebude
pořád jen maličký.

Je drobnou nadějí
své mámy dračí,
sám mladý nevinný
jemu sny stačí.