Vítejte ve dračím světě

Slunce prosvitlo oknem do místnosti a dopadlo na čumák dráčinky spící na zádech v posteli. Pomalu otevřela jednu černé očičko a zamžourala do slunce. Poté otevřela druhé a zívla si tak, že v její malé tlamce bylo vidět plno drobounkých, jako jehličky ostrých zoubků. Poškrábala se packou za uchem a začala zkoumat, kam se jí ztratil ocásek. Pak si uvědomila, že leží na zádech a ne na bříšku a snažila se neobratně překulit. Přišlo ovšem další překvapení, když zjistila, že se ve spaní přesunula k okraji postele a už není nic, co by jí udrželo nahoře. S výsknutím dopadla na teplé, měkké tygrovo břicho.

Tygr pomalu otevřel oči modré jako obloha a rozespale zamrkal: „Dobré ráno, maličká…“, podrbal malou dračici za uchem mládě spokojeně zavrnělo. Najednou jí zakručelo v bříšku a tence kňourla. Tygr na ní chvíli zamyšleně hleděl, pak dráčinku jemně uchopil a tiše se zvedl, aby nevzdušil svého šupinatého společníka. Když scházel po schodech dolů, chlupatou tvář mu ovanulo teplo z krbu, ve kterém pořád ještě sálala oheň. Přešel tiše místnost, položil dráčinku na pohovku pokrytou sametově jemnou kůží ze strakatého skotu, který se v tamějším okolí vyskytoval jen zřídka a šel shánět prckovi něco k jídlu. Měl jeden nápad a doufal, že s ním bude aspoň jedna z fenek souhlasit.

Když její ochránce odešel, dráčinka se po chvilce začala nudit a mžourala do ohně. Instinkt a cítění tepla jí napovídalo, že ta praskající věc je krásná a hrozivá zároveň. Možná uvažovala o tom, že ji prozkoumá zblízka, ale tyhle myšlenky jí z hlavy vypudil další objev: Drobné nožky se jí bořily hluboko do pohovky a když nadskočila, vyhodilo ji to zpátky do vzduchu. Začala vydávat štěbetavé, chechtavé zvuky a zkoušela to znovu a znovu, dokud se jí nezamotaly tlapky a nežuchla na záda. V té chvíli se dveře otevřely a vešel tygr, nesoucí fenku, matku dvou malých štěňat. Nesl ji, aby jí nemusel nazouvat psí ponožky, které by jinak chránily její tlapky před sněhem a ledem. Jakmile se fenka ocitla na zemi, pozorně se rozhlídla a zaregistrovala malou vykulenou dráčinku. Vzhlédla ke svému pánovi, který se skrčil a pošeptal jí něco do ucha. Když si ho vyslechla, popoběhla k dráčince, očuchala si ji a mateřský instinkt jí zavelel nakrmit hladové mládě. Oblízla dráčinku, lehla si a nabídla jí svoje mléčné bradavky. Dráče nejprve zaváhalo, očichalo fenčino bříško a jemně cvrnklo do bradavky nosem, ale když se přiřítili dva psí kluci a okamžitě se na svojí mámu přicucli, ztratila všechnu bázeň a napila se taky. Po prvním loku se na chvíli odtrhla, aby se oblízla a pak začala dohánět náskok štěňat.

Tygr s úlevou dosedl na pohovku a protože bylo ještě brzo ráno a venku ještě tma, netrvalo dlouho a už pochrupával… …bylo to zvláštní. ,K ránu mě probudilo slunce a teď se zešeřilo?‘, uvědomila si dráčinka, ležící na druhé strakaté kůži, ale spíš se věnovala sání mléka než okolním věcem a moc jí to netrápilo. Místnost znovu utichla, ani tygr nechrápal a jediným zřetelným zvukem bylo mlaskání mláďat a praskání dohořívajícího ohně v krbu, nad kterým visela ta hlava divného tvora… Tentokrát však vypadala jinak. Zvláštní stvoření s divnou hlavou a ostrými zuby budilo dojem temného draka. Vedle příšery visely obrazy ze všech ročních období i pár skic zvířat, které nevypadaly, že patří do tohoto světa. Na stole z tvrdého dubu byl kovový podnos a na něj nazdařbůh přilepené ohořelé i celé svíčky ze stromového vosku a vedle bylo opřené staré zrcadlo s dlouhou prasklinou v půli, která ovšem nezaujala ani z poloviny tak jako jeho rám. Čínští draci obtáčely sklo kolem dokola, jen úplně nahoře na rámu byl majestátní drak s jezdcem na hřbetě a stál na zlatém vejci. Na první pohled se mohlo zdát, že draci obtočení kolem zrcadla vrhají pohled právě na toto ochraňované vejce, ale při bližším prozkoumání bylo vidět, že všechny dračí oči jsou nakreslené podivně a dívají se zároveň na vejce a na kožešinu, na níž teď ležela fenka a krmila mláďata. Nebyla to náhoda. Pod kožešinou byly totiž skryté padací dveře, které vedli neznámo kam.

Dráčinka konečně dopila a hlasitě si říhla. Když líně pootočila hlavu, uviděla štěnata, která se lísala ke své matce a posmutněla. Fenka si toho všimla a povzbudivě jí přejela ocasem po bříšku. Dráče spokojeně zavrnělo, přitisklo se vedle štěňat a spokojeně usnulo.

Když se tygr probudil, vstal, pohladil fenku a zamumlal tiše: „Hodná máma, hodná..“ Usmál se, otevřel dveře a se zafoukáním meluzíny s štěkotem ostatních psů, dožadujících se jídla zmizel venku. Jakmile za sebou zavřel, nahradily zvuky zvenku kroky přicházejícího šupináče. Vrhl otrávený pohled na fenku s mláďaty, ale když uviděl, jak na něj psí máma cení zuby, zmizel rychle v kuchyni a už se odtamtud ozývali jen zvuky broušení nějakého kovu. Fenka vrčela čím dál víc, ale pak jí přerušil hlasitý varovný štěkot. Dráčinku to probudilo a začala pískavě naříkat. Fenku jen tak něco nevyvedlo z míry, ale když cítila něco podezřelého, přidala se k vytí svých druhů. Štěňata ten hluk probudil také. Přitiskla se těsněji ke své matce, když tu náhle tygr vběhl svět do domu…