Caelthar Ravenwing: Havrani

Kdysi oblohu křižovali,
Svobodně a nespoutaně,
Pak dostali cyankáli,
A zemřeli, nečekaně..

My jsme ti havrani padlí,
Z duše a popela,
Na hrobech kytky zvadlý,
Na hřbitov kostela..

Na temnou cestu vzali nás,
Vstříc temnotě a noci,
Do říše věčných spás,
Jak bohové a otroci.

Však jednoho dne,
Křídla bolavá,
Zatoužila po svobodě,
Nebýt již spoutaná.

My jsme ti havrani padlí,
Z duše a popela,
Na hrobech kytky zvadlý,
Na hřbitov kostela..

Skrz nekonečnou temnotou,
Sám havran se probíjel,
Tím životem – despotou,
A čas dál pomíjel.

A tak uběhl téměř rok,
Duši změněné v krystal,
Došlo, že je vlastně cvok,
A na fšechno se…

My jsme ti havrani padlí,
Z duše a popela,
Na hrobech kytky zvadlý,
A na hřbitov kostela,
Zpíváme písně smutný,
A přitom nevidíme,
Co je tak nutný,
O kolik přicházíme..
Vzpomínky nejsou všechno,
Sny se nedá žít,
Vždyť život není peklo,
A my musíme jít…
Dál..
Krá!