Vítejte ve dračím světě

avatar
OBRÁZKY► TEXTYFOTOGRAFIETVORBA

Mugen no Raito: Bílý Vlkodlak - 3. část

próza, 27.12.2012

Tma a sucho. To byly jedny z prvních pocitů, které Liuovi vytanuly na mysli. Zjistil, že leží na svém lehátku a kouká už drahnou chvíli do stropu. Liu se posadil a začal přemýšlet, co se vlastně všechno stalo…

Nejdřív usedl do zazenu vedle bratrů a pak… a pak. Neví. Když si na to chce vzpomenout, rozbolela ho hlava. Ale počkat… Ostrov, barvy a vůně. Všechny jeho vzpomínky se mu začaly skládat do nějaké velmi podivné a nejasné mozaiky. Liu vstal a přešel na malý balkon jeho pokoje. Vzduch venku byl velmi příjemný a chladný. Liu si sedl na jeho zábradlí a nechal se unášet noční, hvězdnou oblohou. V tom se za ním ozval hlas…

„Výborně. Vidím, že jsi už pořádku. To mě těší,“ pronesl opat Hayashi, sedící na zábradlí druhého pokoje.

Liu se trochu vyděsil, že málem spadl dolů. Nakonec ale chytil rovnováhu a odpověděl:

„Dobrý večer opate. Děkuji za optání a vaší starost. Je mi ještě trochu mdlo ale jinak se cítím dobře.“

Pověz mi, chlapče,“ začal opat, „co se to vlastně stalo? Dost jsi nás vyděsil. Nestalo se to hodně dlouho, aby někdo upadl do… tohoto stavu vědomí a na tak dlouho. Co jsi viděl?“

„Víte opate já sám nevím, co se stalo. Chvíli jsem se soustředil a pak se můj obraz rozplynul a skončil někde, kde všechno bylo tak nádherné, světlé a... nevím jak pospat slovy něco, co snad nikdo nikdy neviděl. To poslední na co si vzpomínám, je nějaká velká a bílá postava. Vím, že mi chtěla něco říct….

Opat sebou opět trhnul. Pak se zadíval vstříc přírodě, která se ukrývala mimo zdi kláštera. Mlha se již počala vytrácet.

„Víš Liu,“ rozhovořil se opat, „je to mnoho věcí, které ti nikdo zatím neřekl. A nejen tobě. Všichni Novicové se dozvědí pravdu, až když jsou adepti. Konečnou pravdu ale zjistí, až když jsou mistry. Ty jsi zatím Novic ale dozvěděl ses toho mnohem víc než někteří mistři. Ovšem, stalo se něco, co nikdo nepředpokládal, že se stane. Tedy alespoň ne v tomhle století ba i tisíciletí. „

Opat se uvolnil a opřel se o zeď za ním a nohy si natáhnul podél zábradlí.

„To co jsi právě prožil, tam na nádvoří, tomu se říká MEZAME. Znamená to Prozření. Je to stav, kdy si uvědomíš něco velice důležitého pro svou vlastní osobnost. Pro někoho je to třeba vlastní existence, nebo existence na vyšším principu. Ty jsi nejspíš zažil to druhé. Aniž by sis to uvědomil, tak jsi recitoval jeden z velmi posvátných svitků, který je uložen tady v knihovně. Říká se mu První svitek poznání. Je svého druhé jediný a pečlivě uložený tady v klášteře.“

Těch informací bylo nějak moc. Luiovi se začala motat hlava a opět se cítil slabý. Nikdy v životě neslyšel o nějakém Prvním svitku nebo o nějaké bílé postavě a už vůbec ne o nějakých jsoucnech nebo něčem podobném. Nikdy se ani necítil výjimečným a už vůbec ne někým, kdo se může dostat v meditačních cvičeních takhle daleko. Daleko? No, ono je to dost relativní a zrovna v meditacích a jiných duchovních cvičeních.

Liu přemohl svojí malátnost a pokusil se soustředit. Opat si všiml jeho vnitřního souboje ale přesto pokračoval...

„Je toho tolik co ještě nevíš Liu a to ještě ani nejsi Adept. Ale zase na druhou stranu musíme brát v potaz to, čím sis před pár hodinami prošel. Proto se rada rozhodla, společně se mnou, že tě přijmeme do řad Adeptů.“

„Opate ale...to je pro mne velká čest! Nevím…“

„A to je právě to čemu chceme zabránit. Nevědomosti. Nyní jsi už Adeptem. Je tedy čas, aby ses dozvěděl první část Velké pravdy, která byla známá všem tvým předchůdcům…“

Opat pomalu přešel z jednoho zábradlí a sedl si přímo k Liuovi.

„Nyní ti položím na začátek otázku, kterou ti musím podle našich pravidel pravdivě zodpovědět. Tak jak to ukládají opatovy povinnosti. Ptám se tě tedy: Jakou pravdu by jsi chtěl znát?“

Liu se napřímil v posvátné bázni a odpověděl:

„Děkuji vám, opate. Chtěl bych slyšet pravdu o mém zjevení, které jsem měl v meditaci. Bylo celé bílé a zářilo. Volalo to mé jméno. Chtěl bych vědět kdo to je. Vím jen, že se jmenuje Bílý Vlkodlak.“

Opat sebou neznatelně škubl. Toho se nejvíce obával. Tahle legenda byla součástí Prvního svitku. Opat si nebyl, jist kolik toho může Liuovi říct ale pak se rozhovořil…

„Dobře Liu. Povím ti kdo to je Bílí Vlkodlak. Jedno mi však slib: tu pravdu přijmeš takovou, jaká je!“

Tak po dlouhé době je tu pokračování. Doufám, že se při tom moc nenudíte. Totiž, když si k tomu sednu, vždycky mi to udělá radost ponořit se do fantazie vlastního světa a vytvořit zase nějaký nový díl té celé nekonečné skládačky. jenom mi prosím řekněte, pokud to bude až moc filozofické jo?
Díky. XD