Vítejte ve dračím světě

avatar
OBRÁZKY► TEXTYFOTOGRAFIETVORBA

Forestia: Strážkyně nevinnosti

poezie, 12.02.2008

Jednou a provždy.
Jsem snad jen panenka ve hře…
„Ted už vím že mým údělem je pomáhat.“
Od nikdy navždy
Na mně svět zanevře,
Protože….
Potřebuji milovat.

Na konci cesty budu úplně stejná
Stejná jako ve startu.
Všichni ale takoví nebudou
Vůči sobě musím být zaslepená,
Jinak bych viděla moc útrapů:
-malá dívka s velkým údělem.
„Po řece svých myšlenek a krve mé duše poplujou.“

Svírající v ruce
Svoje velké čisté srdce
Bez bílé pásky jako ochrany.
Možná v ruce umělce
Páchajícího malé skutky
A až příliš cítícího své rány.
„Ale způsobené pro své potěšení.“

Zvedá oči k obloze.
Noc, její laskavá a drahá
Odměřuje čas jejího klidu, když všichni ostatní spí.
Povídá hvězdám o své touze.
Tak mladá, nevinná a nahá
„ Jen přihlížím na ty, kteří měli být mí“
Sní a ví že až nastane den, bude zase pomáhat

„Přihlížím na páry,
Kde jsem milá měla být já“
Tak šťastná a přitom ji to trhá
Na cáry.
„ Pohladím motýla po křídlech, drahá má“
A mně nezbývá než se usmívat.

A tak jde vždy každý den,
S písní tam a zase ven
„..Stále s tou stejnou písní…“
Na jitřní obloze vznáší se výkřik,
Který není způsoben bolestí,
Který se vznášel celou noc.
„Vím kdo to je, ale nezbývá mi jen jim to přát“

„Pane, jen jednou mi dovol s někým uletět…“
Jednoho dne jej objeví
Tváří v tvář poslednímu a prvnímu hříchu
Jednoho dne se uzdraví
A potom už bude jen nemocná,
Už nebude čas na útěchu
„I kvůli tomu to chci podstoupit“

Všichni plaveme ve stejném moři
Daleko od smrti a slepí vůči hlubinám.
Avšak jednou ten oheň dohoří
„Ten oheň, který mi nikdy nedá spát“
Její malý plamínek
Se nachází v každém člověku.
Není v něm vzpomínek,
Však plno prožitků

„Je to můj věčný sen,
Celý život je jen snem který jsme si vytvořili“
Prochází se cizím snem,
Šlape po jeho jemných cestách.
Právě proto na ni zanevřeli,
Zatímco ona každým dnem
Je víc a více v mrákotách.

„Propadám se zpátky do reality!“
„To nesmíš, tvůj sen ještě neskončil.
V obalu noci stále sleduješ cizí smutky
A převracíš jejich význam ve štěstí.“
„Ne, to ty jsi jejich význam otočil,
Abys mohl skrze mě páchat skutky“
Její pád bude i jeho pádem.

"Za ten dar snění musím zaplatit
ztrátou všech rozkoší, které život nabízí"
Pohrává si s myšlenkou,
Že najde svou lásku
Lásku na jednu noc.
Zaplatí za to drahou vstupenkou,
Ale to ráno jí budou patřit ony výkřiky

Pláče v jezeře za svitu měsíce,
Bílá páska která nikdy nebyla zčernala,
A dávno ztratila naději
Na splnění jejího nočního přání.
Tam ji uviděl za záře svíce,
Dotkl se toho, co ona uměla
„Stále nikoho nevidím, asi jsem oslepla až příliš“

Přes den opět pomohla,
Viděla před sebou všechny ztracené lásky
A pak, zničená, si pohrávala s rudou dýkou
„Proč sobě jsem pomoci nemohla,
Musím stále sledovat ty krásky
A krmit je jejich vlastní pýchou..“
V tomhle světě jsou zbraně jenom neškodné věci

Tak uběhly roky, měsíce dny
I staletí a jí je už 665 let.
„Otvírám okno své duše,
odlétám do svého snu uvnitř snu“
Tak dlouho na něj čekala,
Až docela zapomněla,
On totiž stále nepřicházel

„Tahle noc tě bude bolet jako žádná předtím“
„ Ať je to tedy noc rozkoše!
„ Tvá země je studená, ty jsi však horká
Jako nikdy neuhašený oheň ve tvé duši“
Drak své řemeny překouše,
Však křídel se stále leká.
Strážce životních lan však něco tuší

„Ty budeš ten, jehož láska bude má“
„Pojďme si tedy prohlédnout naše zbraně.“
„Zbraně nejsou věci, nýbrž naše nevinnost a touhy!“
„Opět budeš snít, v hříšném věku
Tvůj sen rozkvete a vzápětí skončí“
„Poddej se mému doteku na jediný okamžik
A odleť se mnou do oceánu“

Hříšná noc,
Jediný svatý den
Budiž jednou provždy ztrátou nevinnosti.
„Nyní jsi zdravá,
Ale každou nocí tě bude pronásledovat prokletí“
Ránem se nese milostný nářek, noc končí
Její láska dostala naplnění

Na jedinou noc,
V noc jejích 666. narozenin
Jí bylo dovoleno objímat muže,
Milovat ho celou svou bílou duší
Tou duší, které to bylo tak dlouho odpíráno.
„Utrpení končí, začíná však odkvět mojí růže na obloze“
Tato noc byla jejím prvním dnem

„Trny na náramku se lámou,
Cípy hvězdy se zkřivily.“
„Lámou se mi prsty a neudrží dále pero,
Které píše milostné dopisy pro nikoho“
Pohrávala si s myšlenkou,
Že na ten sen zase zapomene
„Musím se dostat do nebe. Nedokážu to dál snášet“

„Můj pád bude pro tebe
Můj pád byl pro tebe
Moje láska byla v tobě
Ty jsi byl ten kdo mně probodl,
A proto budu krvácet navždy….“
„Chci tě políbit, ale to chci moc,
Chci se tě dotknout, ale smysly mi říkají ať přestanu“

„25.2 zemřela strážkyně nevinnosti.
Našli ji s bílou páskou v ruce, nahou v moři měsíčních paprsků
A denního světla, které ji zabilo."

"Nestihla dokončit svůj věčný sen, protože nebyl čas na udržení lásky“