Vítejte ve dračím světě

avatar
OBRÁZKY► TEXTYFOTOGRAFIETVORBA

Akor: Kataklyzma I.

próza, 30.09.2019

Úvod

Představte si nekonečný prostor vyplněný jemnou pěnou. Má v různých částech odlišnou barvu. Každá „bublinka“ představuje vesmír, a shodné zabarvení představuje vesmíry s podobnou nebo alternativní historii.

Tímto „pěnovým multiversem“ proplouvá silně rozvětvený útvar připomínající pulzující nervovou buňku.

V jednom vesmíru, který právě vznikl převážily antičástice a vznikl antivesmír, u kterého došlo okamžitě po ustálení k anihilaci s normálním sousedem. Následná exploze odpálilo okolní sousedy všemi směry. Jeden z nich narazil do centra onoho útvaru a díky tomu se vše změnilo.

Srážkou vznikla prasklina, kterou do něj začala proudit Energie. Energie se schopností deformovat, formovat i tvořit hmotu, interagující se životem, ale hlavně s tím, který má fantasii, představivost, kreativitu a silné vědomý, vnikla do našeho vesmíru. Došlo by k zacelení pukliny nebýt v blízkosti jistého objektu.

V prázdné části, daleko od všech galaxií se přiblížily hvězdné zombie k malé osamocené

černé díře, která nasávala zářivou zelenofialovou hmotu zdánlivě z ničeho.

Byly to magnetar, objekt s magnetickým polem deformujícím molekuly a s povrchem popraskaným jako dno vyschlého jezera. Následovala dvojhvězda: pulsar, který měl tvar na pólech velmi zploštělé elipsy a modrobílá hvězda třikrát větší, jak Betelgeuseze, ze které intenzivně nasával hmotu při každém oběhu. Posledním z podivných návštěvníků byla umírající hvězda. Velikostí na hranici mezi tím, aby se z ní stala buď černá díra nebo neutronová hvězda.

A tato skupina začala obíhat kolem černé díry a každý oběh a následné přiblížení způsoboval gravitační vlny takové síly, až to napínalo hranici mezi vesmíry. Objekty se k sobě stále přibližovaly a gravitační vlny se zvětšovaly, až došlo ke kolizi, ke kataklyzmatu nepředstavitelných rozměrů, kdy se hvězdy přitom změnily v supernovy a společně s další hmotou řítící se skrz horizont události, vytvořily gravitační megatsunami, kterou poslaly napříč vesmírem. Těsně před ní se valila směs hmot vybuchlých hvězd, ty chvíli před vlnou narazily do té doby neviditelné praskliny a zvětšily ji do obřích rozměrů, a prasklina se dala do pohybu.

Než by s prasklinou doputovala k nejbližší galaxii už by se zacelila, nebýt jednoho z nejvzácnějších vesmírných jevů – červí díry.

Gravitační megatsunami se vlila do červí díry a ta ji přenesla do jedné sluneční soustavy, která se nacházela v jedné z ramen spirální galaxie, nazývané též Mléčná dráha. Vlna vyletěla z červí díry a mířila k centru této soustavy. K hvězdě tohoto systému, nazývané obyvateli této soustavy Slunce. Byla jím byla nasměrována na oblast kde se nacházela třetí planeta soustavy, vlna šikmo narazila do jediného měsíce oné planety zvané Země.

Prasklina se nárazem roztříštila na statisíce drobných částí a ty se snesly do oblasti zahrnující zhruba středovýchodní evropu, ale i tak vlnění megatsunami oběhlo celou planetu, jako vlnky po hladině rybníka.

Zasáhnulo to výrazně několik tisíců obyvatel a míst. Ona Energie z praskliny, nyní mikroprasklin si některé však vybrala záměrně, aby jí pomohli k silnějšímu spojení s tímto světem. Musela sem volně proudit, jinak by hrozilo, že zvyšující se tlak na zasažená místa způsobí katastrofu.

Na zasažené obyvatele a místa dopadly mikrotrhlinky. Po spojení začala z nich proudit Energie, kterou bychom díky vlastnostem také mohli nazvat Magií. U živých tvorů/míst začala vyplňovat každou část. U živých tvorů buňky, napřed v mozku, a poté už mnohem rychleji v celém těle.

Na konci, když dojde k vyplnění všech částí těla/místa, začne se pomalu měnit, ale aby došlo k dokončení procesu, to záviselo na tom, jaká změna měla proběhnout.


I. kapitola: Nový začátek

Ten den na první pohled začal jako každý jiný, vstal a nachystal si materiály do gymnázia, kde učil. První věc objevil už v autobuse do práce, zjistil totiž, že si doma zapomněl brýle, které byly každodenní nutností. Uvědomil si po chvíli, že přesto vidí výborně. Ve škole se šel opláchnout na záchod, protože byl ještě trochu rozespalý. Tam si v zrcadle všiml další podivnosti. Podíval se blíž a zjistil, že jeho duhovky už nemají zelenou barvu, připsal to ale tomu, že je ještě nevyspalý.

Protože nosil bezobroučkové brýle, jejich absence si kolegové všimli až později.

„Ty máš kontaktní čočky?“ zeptala se ho ke konci dne kolegyně učící matiku a fyziku. „Jasně, rozhodl jsem to zkusit,“ odpověděl s úsměvem. Nechtělo se mu vysvětlovat proč nemá brýle a měl pocit, že vidí bez nich líp.

Doma napřed opravil písemky, aby měl o nadcházejících Velikonočních prázdninách klid a mohl relaxovat. Navečer si sedl k počítači a otevřel si svůj charakter sheet, který mu dělala členka sdružení, jehož byl součástí, Draci.info - Dragarta. Prohlížel si ho a oddával se představám o tom jaké by to bylo moci volně létat. Po chvíli si šel lehnout, byl najednou hrozně unavený. V noci špatně spal, jeho sny zaplnila podivná zelenofialová mlha a byly zvláštně deformované.

Ráno mu strašně třeštila hlava a bolely oči. Do koupelny šel skoro poslepu a pořádně si je propláchl studenou vodou, a když se po podívání do zrcadla strašně lekl. V něm totiž na něj zíraly oči, které nebyly už lidské, ale jasně oranžové se svislou zornicí. „Ještěže máme ty prázdniny“ řekl si pro sebe „tohle bych vysvětloval těžko.“ Pak se začal prohlížet celý. Šáhl si na hlavu a zjistil, že tam má pod vlasy plno malých ostrých výrůstků. A když si zkontroloval ruce, nehty se začínaly deformovat a na předloktí se rýsovaly tmavé šupiny a kůže začínala mít celkově tmavý odstín, když si prohlídl i zuby a jazyk… „vypadá to, že se měním na draka. Doufám, že to bude rychlé nerad bych šel do školy jako polodrak, kdoví kde a jak bych pak skončil a co by se mnou dělali.“

Odpoledne se rozhodl projít se do kopců, aby si trochu vyčistil hlavu. Naštěstí byly liduprázdné. Když vycházel nebe bylo bez mráčku, proto ho překvapila po chvilce zamyšlené chůze zamračená obloha, která měla navíc i dost podivnou barvu. Když zahřmělo, rozhodl se neriskovat promočení a šel domů. Počasí se zhoršovalo a blýskalo se čím dál víc a hrom byl čím dál hlasitější. Dokonce si všiml na vrcholech okolních stromů Eliášova ohně.

Netrvalo dlouho a začalo učiněné boží dopuštění, pár set metrů od něj uhodil blesk. „To bylo blízko“ zrychlil krok a vtom další blesk, a další, a další, bylo to zvláštní, pořád nespadla ani kapka. Blesky byly čím dál tím blíž k němu, jako by ho pronásledovaly. Už nešel, ale přímo běžel i když věděl, že se to nemá. V tom se čas jako by zpomalil a cítil, jak blesk sjíždí přímo do něj, necítil bolest, ale příval energie, který projel celým jeho tělem. Nakonec ztratil vědomí.

Polobezvědomí bylo divné, necítil se ve své kůži a zvláštní pocit páru končetin navíc. Tělo

mezitím rostlo a měnilo se. Cestu domů si moc nepamatoval, ani nevěděl, jak se dostal na zahradu, kde usnul na trávníku. Probral se s leknutím a ihned okolo něj vyrostly krystaly, když se na ně díval všiml si také, že se kolem válí zelenofialová mlha a cáry oblečení. Prohlídl se celý a vypadal přesně jako svůj charakter. Něco ho škrtilo na noh… zadních končetinách, zjistil, že pořád má na nich část riflí, tak si je začal sundávat.

Byl zabraný do očišťování, a ještě mu celkem hučelo v hlavě, když ho probral výkřik. Byla to sousedka, která byla zrovna k večeru na zahradě. Zcela automaticky odpověděl: „dobrý den, stalo se něco?“ a aniž si to uvědomil naklonil se hlavou přes vysoký plot, ale uviděl jen sousedku, jak vyděšeně zabíhá do domu. Naklonil se zpátky přes plot a zahlédl svůj odraz v jezírku ozářený blesky okolní bouře, která nepolevovala. Podíval se blíž k hladině a poprvé si prohlídl svůj odraz „Hmmm…o tom jsem tajně snil, ale co teď“ pomyslel si a obsidiánově černá hlava s krystaly na hlavě a zářivýma jantarově oranžovýma očima se v odraze usmála. Pak se otočil a podíval se na záda kde měl složená obrovská křídla. Trochu je roztáhl a měl tam i runy, které teď slabě fialově zářily.

Hlavou mu problesklo „musím z domu“ už nad tím párkrát přemýšlel co by udělal, kdyby se stal drakem, a tak věděl co musí udělat. Vyskočil na balkón a proboural se oknem do své ložnice. Šel se podívat do oblíbené části domu – knihovny, kam však dokázal strčit skrz dveře jen hlavu a krk. Rozhlédl se a povzdechl si „tohle mi bude chybět“ pomyslel si a při pohledu na knížky. Loučil se svým dosavadním životem. V tu chvíli mu vyletěl z hrudi světelný proud fialové barvy a rozprostřel se po všech místnostech, včetně knihovny, pak se zase stáhl a krystal krátce při tom zablikal, „co to bylo“ zavřel na chvíli oči, protože se mu motala hlava a uviděl knihovnu, ale uspořádanější než ta jeho. Měl všechny knihy, data ze všech paměťových medií, dokonce i LP zkopírované v paměti, „aspoň si budu moct vždycky co číst a poslouchat“ usmál se.

Vylezl z balkonu na střechu, a přitom zpustil malou lavinu tašek, díval se do ulice. „Jednou to musím zkusit“ a skočil. Málem to nevybral a drápy na zadních tlapách udělal hezkých pár rýh na autech zaparkovaných na ulici. Snažil nabrat výšku a letět směrem do kopců, byl tak soustředěný na let, že si nevšiml komína, do kterého vletěl jako dělová koule. Cestou pak ještě vzal několik antén, a pak už byl naštěstí nad lesem.

Při přistání na mýtině sejmul několik menších stromků „tohle musím vypilovat“ řekl si pro sebe. Měl hroznou žízeň, a tak zamířil ke studánce v háječku, o které věděl, že má i velké betonové pítko. Ucítil zvláštní pach a začal se podvědomě plížit. U něj uviděl pijící srnku, která kdoví proč přitom rachotu při přistání neutekla, možná za to mohl hrom okolní bouře. Plížil se skrz různé keře a houštiny, dokud nebyl od srnky na skok. Zastavil, přikrčil se a skočil. Jenže trochu neodhadl vzdálenost a sílu potřebnou ke skoku. A místo toho, aby mu skončila v tlamě, na ní přistál celý, doslova se na ní rozplácl, jak dlouhý, tak široký a z ní udělal palačinku. „Hlad je hlad“ říkal si, když srnku ´chroupal´. „Nechutná tak špatně, holt se mi mění chutě.“ Když to vydatně zapil lahodnou vodou ze studánky pomyslel si „příště to bude lepší, trocha cviku a praxe a bude ze mě postrach“.


Další části sem příjde co něvidět

Jedná se o upravenou povídku,o možném vzniku mé maličkosti, kterou jsem vytvořil do literární soutěže na téma: Zákon přírody. A které sem s pomocí Olafsonna odstranil nějakou kostrbatost a snad i nějaké ty gramatické chyby.
Přeji příjemné počtení