Napila se sladké šťávy,
vtom začala hudba hrát,
zavlnila štíhlým tělem,
chtěla srdce v tanec dát.
Dlouhá sukně víří kolem
jejích stehen bělostných,
ona s hlavou zakloněnou
tančí, v uších zní jí smích.
Pootvírá své rty rudé,
z hrdla se jí dere zpěv,
slabounký jak broučí hlásek,
mocný jak příboje řev.
Kdosi brnká na kytaru,
struny k žití vybízí,
krásné tóny písně flétny
v ráji skonat nabízí.
Rytmus bubnu přidává se,
dunění se nese v dál,
hlas klavíru zpívá zase,
co víc by si člověk přál?
Noty, ony znaky černé,
vpily se jí do zornic,
na radost se rozpomene,
tanec už je pro ni víc…
…než sám život.
2005-2012 © All rights reserved
