Nečekej,
již stejně nemám síly
osamocen, smutný žít
a tak prosím,
nech mě přeci v klidu, tiše odejít.
Utíkej,
jen co ti nožky stačí,
uzavři se v hloupý sen,
svět není fér a čas nelítostně kvačí
a já slábnu s každým dnem.
Krvácej,
pykej za své hříchy,
zem skrápěj svými slzami,
zprosti se své pýchy,
obdař se zlými hanami.
Plač
a zamysli se nad sebou,
pak vypadni z mý hlavy!
Zavřu dveře za tebou,
zbavím se obavy.
Řvi,
stejně tě nikdo neslyší,
ale chmury tvoje cítí,
i myšlenku nejtišší
však lapí do svých sítí.
Zabíjej,
ukonči něčí trápení,
vybij si na někom zlost,
mrtvolu za mříže drátěný
schovej pro radost.
Bojuj!
Tentokrát o svoji duši,
démoni už správně tuší,
že dnes tě v tom nechám.
Samotnýho.
2005-2012 © All rights reserved
