Vítejte ve dračím světě

Mezi lidmi část 1.

Ahojky. Říkají mi Šupinka, jsem jejich „domácí“ drak. Zatím měřím jen jeden metr na délku. Doufám, že brzy vyrostu, přestože můj růst co nejvíce brzdí. Ne že bych je nemělo rádo, ale moc mi chybí svoboda.

Někdy v noci se potají dívám k lesu. Tam v povětří tančí svobodní draci. Tak rádo bych tam také bylo! Bohužel se tam dostanu nejméně za 10 let, možná více.

Občas se dostanu do zahrady, ale i tak mě ovšem hlídá nejméně pět elfů z „pánovy“ gardy a sestřelují mě, jakmile se vznesu výše než je má aktuální délka. Nechápu proč! Avšak nebrání mi v pohybu po zahradě. A ta je obrovská! Snadno se jim ztratím v té záplavě zeleni, ať už jsem v koruně stromu, v květinovém záhoně či v jezírku. Nikdy mě nenajdou! To pak ale dojdou pro Maryšku,dceru kapitána pánovy gardy. Ona mě vždy objeví. Je můj přítel a rozumí mi. Vždy pochopí co chci říct.

Ale jak vlastně vypadám. Jsem někdy zelené, jindy zlatavé či černé dráče. Ještě stále jsem se nevybarvilo, v mém věku je to už vzácné. Až se vybarvím přestanu je za čas bavit a pustí mě.

Musím pryč! *Tak uteč! * říká mi neustále můj vnitřní hlas, poslední dobu stále častěji. Jen kdyby tady nebyla ta bariéra. Kouzlo! To je to co potřebuji! V knihovně je jich spousta. A běželo jsem tam.

To je knih! Sta, možná tisíce! Někde ale začít musím! Tak třeba tady. Cože? Jilocasin? Siegfried a Fáfni? To jsou pohádky! Příběhy pro bezvěrce! Asi budu muset výše. To je výška. Tak vysoko jsem v životě ještě nebylo. Nikdy! Tam jedna kouká. Možná?! Možná kdybych do toho vrazilo, třeba by vypadla.

Au! Au! Kdo zhasnul? A proč támhle nahoře je ten obdélník světla? A proč se zmenšuje?!

Mno nic. A šlo jsem dále do místnosti.

Nalevo i napravo ode mne se rozžehly na mramorových sloupech v mísách ohně.

Knihovna! Obrovská! A co víc kouzla! Třeba zrovinka tady jsou Zaklínadla a odeklínadla pro začátečníky! A tady! Dračí kouzla pro draky i nedraky. Jak se dostat z lidských obydlí. Zbarvení a přebarvování draků.

Vědělo jsem, že měli mnoho draků, ale netušilo jsem jak se dokázali dostat ven v tak útlém věku. A oni z toho vždy vinili Maryšku! Co je tahle? Přítel elf. Nevěřte mu! Vše řekne lidem.

„ Tomu nevěřím!“ vykřiklo jsem, pak jsem smutněji dodalo, „ to by nikdy neudělala.“

Tu se z knihovny ozvalo; „ ŠUPINKO! Kde jsi maličká? MARYŠKOO!“

Musím zmizet ve stínu, jinak mě objeví, nejspíše mě slyšeli. Ale co ty plameny! Zašeptalo jsem;

„ Zhasni plamínku kouzelný,

Se všemi draky spřízněný.

A byla tma! Já se stejně ale ještě vmáčklo do stínu schodů.

„ Počkejte venku,“ ozval se Maryščin hlas. „ Vím ještě o jednom místě, zde v knihově.“

„ Snad nevěříš na dračí knihovnu!“ smáli se strážní.

„ I kdyby ano, vám do toho nic není.“ Vytkla jim mladá elfka.

Mezi lidmi část 2.

No konečně! Ale jak to bylo? Která knihovna byly ty dveře. Všechny jsou stejné. Byla to ta nalevo nebo napravo ode dveří? Nebo ta u okna? Někdo jde! Musím zmizet! Ale kudy? Tehdy jsem zpanikařilo a vrazilo do první knihovny. Prolétlo jsem vyklápěčkou a po vykotlané větvi jsem sjelo až dolu na podlahu.

Luminio! Vyřkl kdosi za mými zády. Elfinka, to jsem si mohlo myslet.

„Maryško, ty budeš moje smrt!“ vykřiklo jsem.

„Tak já tedy odejdu,“ řekla.

„ Bud´ chvilenku vydržíš, nebo jdi jinudy než knihovnou.“

„Sama dobře víš, že jiná cesta není“

„A ty zas nevíš, že bys kouzlit neměla ani zde. Už tak ti nevěří téměř ani tvůj otec, natož ten tlusťoch Flavius. Kéž by se tu objevila Matka.“

„Tvoje matka?“ podivila se elfka, „Ty si ji pamatuješ. Srandu si ze mně nedělej.“

„Matka říkáme Míšence, to už bys mohla vědět. Chodíš sem už dost dlouho!“ řeklo naoko nasupeně dráče.

„Dobrá. Tak já tedy přestanu kouzlit. Ale nevím kdo ti ukáže jak otevřít dračí portály libovolné velikosti a kterým z nich projít.“ Věděla, že tím mně určitě odrovná.

Začala výuka. Zprvu mu to šlo žalostně pomalu, neboť se vše učil od úplných základů, jako je levitace a jednoduché formulky na ovládání počasí. Když se přes toto přenesli se značným reptáním ze strany dračí, začali se zaklínadly a odeklínadly. To už byla větší sranda, neboť Maryška měla co chvíli jinou podobu. Po několika dnech, poté co byla asi po dvousté proměněna v ropuchu a zase zpět, dovolila Maryška Šupince, že to může zkoušet na opilých strážích.

Dráče se samozřejmě ihned vydalo na obhlídku domu a výběr své příští oběti. Byl jím postarší kuchař, jelikož dráče nerado žabí polívku, změnilo ho ve vepře a po několika sekundách zase zpět. Kuchař se tak polekal, až vykvikl tak hlasitě, že to bylo snad slyšet až v sousedních domech. Šupinka ho jen taktak stihla proměnit zpět, než se přiřítilo páže. Maličký tedy počkal do večera, kdy stráže po službě pořádali pitky.

Bylo jich tam asi pět. Mladý drak si předem pečlivě vybral kouzla, která po zrušení nezanechají stopy. Vyslovilo první. Jeden z opilých stáží skončil jako pes, druhý se napůl proměnil v osla, z třetího se stalo prase, čtvrtý byl ropuchou a pátý kobylou. Po chvíli je proměnil zpět,jen toho polovičního osla musel změnit úplně a poté až zpět.

Řekněme, že tohle nám trvalo cca dva roky. Pak začali s přemisťováním. To bylo vtipné, zvláště když Šupinka běhal po domě ve dvou etapách, jak se snažil dohonit tu druhou polovinu.