Vítejte ve dračím světě

Já nečekal jsem prudkost slov,
od jindy němých rtů,
a nevěděl, že cit má dno,
teď ve tvé vůni tnu.

Že ve tvých očích zlato vidím,
tančíš, ač jsme nehnutí.
Svou touhu k tobě nenasytím,
máš v zádech křídla labutí...

Máš jemné, něžné, bílé dlaně,
a na nich hvězdný prach,
tichý výraz, pohled laně,
v něm však nikdy strach.


Tak pod víčky teď tvoje jméno,
v srdci věčný pláč.
A v mysli navždy vypáleno,
jak dobře znám tvou tvář...

A zde, v pokoji bez oken,
kde slýchám jen tvůj hlas,
přemítám, zda je to sen,
jen v hlavě své tě mám...

... Tak slýchám šepot bledých stěn,
navěky v sobě uvězněn,
a mezi nimi natěsnán,
že bláznem jsem -a navždy sám...